Přibyl: Rozhodčí z MLB mě berou za rovnocenného kolegu

Jiří Uhlíř, 08.03. 2017, Čteno: 725x
Kategorie: Rozhodčí

 

Zkušený český rozhodčí František Přibyl má na World Baseball Classic 2017 za sebou tři utkání, včetně úterního dvojutkání. „Z toho jsem byl hodně unavený a hned na hotelu usnul. Během zápasů je to však úžasné, diváci v Jižní Koreji neuvěřitelně fandí,“ dodal Přibyl. 

Jak si to tam užíváš, jak je to fyzicky nebo psychicky náročné?

„Byl jsem relativně dobře připraven na fyzickou zátěž s tímto spojenou. Psychicky, nechcete udělat chybu při vyhlášení a mechanice. Poslední zápas jsem měl na mistrovství světa v Mexiku, a to zkraje listopadu. Byl jsem sice před odletem na sedmi trénincích extraligových týmů, ale zápasový režim a tempo to nenahradí. Každopádně je super, že tato příprava byla možná. Mechaniku čtyř rozhodčích jsem si opakoval průběžné již doma a pak cestou. Více než jindy jsem sledoval i sestřihy z MLB.TV. Byl jsem mile překvapen, jak rychle jsem se do tohoto režimu vrátil i v samotných zápasech. Takže nyní si to užívám maximálně, jak jen to jde.“

Jaké je to pískat s rozhodčími z MLB?

„Tuto otázku jsem si pokládal před turnajem taky. Už jsem měl možnost spolupracovat s kolegy z jiných profesionálních soutěží v rámci předchozích nominací na MS, ale s aktivními rozhodčími z MLB ještě nikoliv. V Soulu jsou tři, D.J. Reyburn (8 let v MLB), Brian Knight (15) a Ted Barrett (23). Ted řídil dokonce tři Světové série (2007, 2011 a 2014) a jeden zápas All Star Game (2007). Všichni tři jsou strašně fajn a skvělí kolegové. Mají své profesionální kvality a s radostí se s vámi podělí o zkušenosti, znalosti a historky z jejich zápasů v MLB. Umí pochválit a ocenit vaší práci. Po těsném rozhodnutí na hřišti dostanete obratem nebo v šatně zpětnou vazbu. V mém případě jsem rád, že zatím jen pozitivní. Otevřeně mluví o tom, co se jim nepovedlo a co k tomu vedlo. Berou vás jako rovnocenného kolegu.“

Co bylo nejtěžší?

„Před turnajem v hlavě ta zápasová pauza. Pak asi, když jsem si o hodinu popletl čas odletu z Helsinek a musel jsem sprintovat pěknou dálku, abych nebyl vyloučen z letu. Měl jsem sluchátka a neslyšel jsem, jak mě opětovně vyvolávají. Naštěstí vše dobře dopadlo. Na hřišti úterní dvojutkání. Do druhého zápasu jsem šel docela unaven, ale i díky domácím fanouškům a jejich bouřlivému fandění, jsem se rychle probral.“

Jaká je atmosféra na stadionu?

„V zápasech domácího týmy fantastická. I přes to, že se domácím v turnaji moc nedaří, tak i když prohrávají, ženou je fanoušci neustále vpřed. Jsou dobře organizovaný napříč sektory. K fandění využívají nejen hlasivky a ruce, ale převážně různé nafukovací tleskače. V hledišti pak zahlédnete i bubny, trumpety, píšťalky, hudební aparaturu, apod. A jak jsem říkal, vše je skvěle koordinované a zní to parádně.  Je radost být při takovém zápase přímo na hřišti, kde v hledišti je přes 16 tisíc rádo fandících diváků.“

 

 

 E-mail: