Marek Vičar: "Chybami se člověk učí, není třeba se bát."

Evženie Votinská, 09.02. 2018, Čteno: 626x
Kategorie: Rozhodčí

 

Marek Vičar, mezinárodní rozhodčí ČBA, rozhodčí roku 2017.

Marku, v prvé řadě gratuluji k ocenění, které se v posledních letech zdálo téměř nedosažitelné.

Všechny prvotní emoce jsi už určitě zpracoval. Máš radost?

Děkuji! Chtěl bych předně ocenit práci všech lidí, kteří připravili galavečer, byl to skvělý zážitek. Z ocenění mám velkou radost. O téhle ceně rozhodují sami trenéři Extraligy a První ligy, se kterými se potkávám na hřišti a tím víc mě těší, že zrovna já dostal jejich hlasy.

Před 3 lety jsi obdržel cenu Trenérský objev roku. Ještě se trénování věnuješ?

Já jsem začal v roce 2011 dělat rozhodčího i trenéra zároveň. Postupem času mi bylo čím dál víc jasné, že dráha rozhodčího pro mě bude ta pravá a od sezóny 2016 se věnuji pouze rozhodování. Ale přeci jen jsem se loni alespoň na skok k trénování vrátil, když jsem působil jako asistent u výběru LL Intermediate regionu Jih.

Proč je dráha rozhodčího pro tebe ta pravá?

Coby trenér jsem nikdy neměl žádné ambice typu vést reprezentační tým, nebo časem trénovat extraligu. Trénoval jsem, protože mě bavilo prožívat sezónu s týmem, když už nemohu hrát, bavila mě práce s dětmi a chtěl jsem pomáhat Drakům. Na druhou stranu při rozhodování zápasů mě neskutečně bavilo se posouvat podřád někam dál. Začínal jsem tak, že jsem rozhodoval zápasy dětem v Brně, pak přišly první nominace na zápasy Juniorské Extraligy a První Ligy, tehdy ČML, potom první nominace na Extraligu, pozvánky na prestižní turnaje a tak dál a tak dál.

Vzpomeneš si ještě na svůj úplně první zápas v Extralize v pozici rozhodčího?

Jako by to bylo včera! Bylo to v květnu 2013. Byl to nedělní dvojzápas mezi Technikou Brno a Hrochy Brno, moji kolegové byli Tomáš Adamec a Martin Vlček a já byl dvakrát metový rozhodčí. O den dřív měl nadhazovač Draků Petr Minařík svatbu a já mu slíbil, že mu na ní budu dělat řidiče a vozit v noci hosty domů. Takže jsem v noci vůbec nespal, pak jsem rychle ráno lehl do postele a šel na zápas. Byl jsem nervózní, ale bylo to v pohodě.

A tvůj první start na domácí metě.

To je také hezká historka. To jsem měl klasicky komentovat zápas Draků s Hrochy, jenže nedorazil rozhodčí, a tak Arnošt Nesňal přišel s tím, že to mám teda odřídit já, protože mám licenci. Musel jsem si půjčit chrániče od nějakého hráče, ale nakonec to všichni hodnotili, jako dobrý výkon. David Kulhánek to tehdy komentoval tak, že nejlepší je hodit někoho do vody, ať plave. Nedlouho poté jsem začal pravidelně dostávat nominace na Extraligu.

Letos jsi odpískal velkou porci zápasů v domácích soutěžích. Byl to cíl, získat co nejvíce praxe?

Zápasů bylo hodně, to je pravda a je to kombinace dvou věcí. Za prvé mě neskutečně rozhodování zápasů baví a za druhé se snažím, pokud možno, neodmítnout jediný zápas.

To je od tebe chvályhodné :). Je situace s rozhodčími před víkendy opravu tak špatná?

Bohužel situace s rozhodčími v Česku je taková, že je jich prostě málo a zápasů je strašně moc, a tak lidé, kteří se tomu vyloženě nebrání, tak prostě pískají v podstatě bez omezení. Což je můj případ. Přál bych vám někdy vidět koordinátora rozhodčích Jiřího Kroupu, který během sezóny vždy ještě v pátek večer řeší s telefonem v šatně před zápasem zdánlivě neřešitelné situace, jak dostat příští den na hřiště potřebný počet rozhodčích. Obávám se, že nebýt mě, a právě Jirky Kroupy, se kterým rozhodujeme skutečně enormní množství utkání, tak by ta situace byla už kritická, pokud taková není teď. Ale jsem optimista a věřím, že se to bude lepšit.

Mohou k tomu nějak přispět i aktivní rozhodčí nebo je i v baseballu tato pozice podobně negativně vnímána, jako např. ve fotbale?

Aktivní rozhodčí samozřejmě tu situaci zlepšují právě tím, že jsou na hřišti a rozhodují zápasy. Baseball a fotbal bych nesrovnával. Jsme rozhodčí, děláme rozhodnutí, která se občas někomu nelíbí a někdy z toho vznikají diskuze, které mohou přerůst v hádky. Ale fotbaloví fanoušci chodí na zápasy s tím, že si na rozhodčího jdou zařvat. Nechci se dotknout fanoušků fotbalu, ale baseball je v tomto ohledu mnohem inteligentnější sport.

Co je tedy podle tebe nejtěžší na práci baseballového rozhodčího?

Myslím, že od práce rozhodčího hodně lidí odrazuje to, že se bojí okamžiku, kdy na hřišti udělají chybu a někdo jim za to vynadá. Pokud budete znát alespoň základy pravidel, tak se není čeho bát. Rozehry a strikezónu rozhodčí musí tzv. nakoukat, je potřeba vyhlásit pár desítek tisíc nadhozů a najednou člověk zjistí, že to prostě vidí. Některá pravidla si perfektně pamatuji proto, že jsem je na hřišti dokázal parádně pokazit. Vznikly z toho pak situace, kterým se dnes zasměju, ale na hřišti mi v tu chvíli bylo pěkně horko. Chybami se člověk učí, není třeba se bát.

Rozhodoval jsi také na ME žáků v Nizozemsku. Je v něčem rozdíl, mezi dospělou a mládežnickou soutěží? Měl jsi z ME nějaké ohlasy či připomínky, které tě někam posunuly nebo ti nějak pomohly např. ve finále Exl?

Nominace na mistrovství Evropy mi udělala neuvěřitelnou radost a hrozně jsem se do Holandska těšil, protože to bylo první ME po hodně dlouhé době s účastí reprezentací Nizozemí a Itálie v této kategorii, takže jsem byl zvědav na porovnání výkonnosti. A musím konstatovat, že naši kluci si nevedli vůbec špatně a mají díky třetímu místu, dle mě, velmi dobrou startovní pozici na to, probojovat se z letošního ME na MS. Z pohledu rozhodčího to byla úžasná zkušenost, protože do té doby jsem vnímal zápasy tak, že nejlepší zápas pro rozhodčího je takový, ve kterém je, pokud možno, co nejméně těsných a sporných situací, takže to rozhodčí má co nejjednodušší. Na turnajích typu ME sleduje každý zápas technický komisař, který rozhodčí hodnotí a já jsem najednou stál na hřišti a říkal jsem si, že nechci jednoduchý zápas, naopak jsem doufal v co nejtěsnější situace a klidně i nějaké zapeklité věci z pravidel, abych se mohl předvést. Myslím, že se to podařilo, protože jsem dostal v silné konkurenci kolegů nejlepší hodnocení a někdy v prosinci mi přišla na mail zpětná vazba v podobě každého mnou řízeného zápasu podrobně rozebraného komisařem.

Můžeš být konkrétní?

Rozebírají se vzniklé situace v daném zápase. V prvních třech zápasech mi bylo vytčeno, že jsem přehlédl jedno bránění, že jsem nebyl tak důrazný v signalizaci, jak bych měl být. Ve zbytku turnaje to naopak byla spíš pochvala za správný pohyb po hřišti v mechanice tří rozhodčích, za dobrou strikezónu a jasnou signalizaci.

Máš nějaký vzor? Resp. je vůbec možné mít rozhodcovský vzor?

Když jsem začal rozhodovat zápasy, tak jsem toužil po tom, dostat se na hřiště s rozhodčími, o kterých jsem věděl, že mají tuny zkušeností z mezinárodních zápasů, ale ti samozřejmě neměli čas na nějakého rozhodčího z oblastního přeboru. Po čase se mi to podařilo a každý zápas s rozhodčími jako jsou Jiří Kroupa, David Kulhánek nebo František Přibyl mi dával strašně moc.

V čem? Přístupu k utkání, práci s hráči, mechanice, řešení situací?

Nejvíc mě ovlivnil Jiří Kroupa. Běžně se stávalo, že jsme po zápase přišli do šatny, on se na mě podíval a řekl mi: mám na tebe tři věci, chceš je slyšet? Já řekl, že ano a on mi řekl tři chyby, které jsem v tom zápase udělal. Nejčastěji to byly chyby v mechanice, popř. řešení konkrétních situací. Hrozně moc mi to dávalo a pořád dává. David Kulhánek je zase mistr pravidel, pokud si něčím nejsem jistý a nevyčtu to z knížky, tak mu hned volám nebo píši.

Kam by ses chtěl jako rozhodčí dostat? MLB?

Martin Červenka bojuje o MLB a já nevidím důvod, proč by se o totéž nemohl pokusit i nějaký český rozhodčí. Já se snažím pořád posouvat dál. Loni přišla první nominace na mistrovství Evropy a byl bych nesmírně rád, pokud by mi letos přišla nějaká znovu. Časem mě láká řídit Evropské Poháry, Mistrovství Evropy mužů, Mistrovství světa a turnaj WBC. Dnes to sice vypadá téměř nedostižně, ale to i v roce 2011 jakákoliv moje účast na extraligovém zápase.

Přeji ať se Ti vše splní a děkuji za rozhovor

 

 E-mail: