PRIBAT 2026
Po náročné celodenní cestě jsme dorazili do deštivého Portorika na mezinárodní turnaj PRIBAT 2026. Bylo to již potřetí v řadě, kdy jsme se tohoto prestižního turnaje mohli zúčastnit.
Letošní ročník byl přesunut na konec března z důvodu konání WBC. První dvě noci jsme strávili v provizorním hotelu, kde jsme si vyzkoušeli spaní ve více lidech i trochu skromnější podmínky, než když jsme se následně přesunuli do oficiálního hotelu. Jedinou výhodou bylo, že jsme měli poblíž místní baseballové hřiště, kde jsme mohli během volna absolvovat lehký trénink v rámci aklimatizace.
Po přestěhování do oficiálního hotelu jsme absolvovali oficiální trénink, který byl kvůli dešti zkrácen. Bohužel téměř každý den docházelo k přerušení nebo odkladu některých zápasů. Deště bylo letos opravdu hodně, ale můžeme být rádi, že se hrálo na krásném stadionu Roberta Clementeho s umělým povrchem po celém hřišti, takže po dešti se dalo hrát poměrně brzy.
Turnaje se letos účastnilo osm týmů a systém byl nastaven tak, že všichni postoupili do čtvrtfinále, kde se hrálo vyřazovacím způsobem. Zápasy se hrály časově na 2 h 15 min nebo na sedm směn.
První zápas - Mexiko
První utkání bylo o vzájemném oťukávání obou týmů, ze kterého jsme vyšli vítězně 10:2. Mexičané se nevyvarovali několika nepřesností v nadhozu, hlavně v první směně, kdy jsme si vybudovali výrazný náskok, který jsme si udrželi až do konce. Zápas nám zároveň ukázal i oblasti, na kterých musíme dále pracovat.
Druhý zápas - Austrálie
Australané byli přibližně z jedné třetiny doplněni o místní portorické hráče z akademie. Ze začátku jsme se trochu rozkoukávali, ale zejména ve druhé polovině zápasu jsme ukázali svou sílu a dotáhli ho do vítězného konce 13:5.
Třetí zápas - Aruba
Loňský finalista nám připravil velmi vyrovnaný zápas, ve kterém jsme se přetahovali o každý bod. Závěr patřil nám a ukázali jsme, že dokážeme bojovat po celý zápas. Výhra 6:4 nám zajistila postup do čtvrtfinále z prvního místa.
Čtvrtfinále - Portoriko (2027, mladší)
To je přesně ten zápas, který rozhoduje o úspěchu a neúspěchu - a právě proto jsme sem přijeli. Narazili jsme na domácí výběr mladšího ročníku, který zde bude pravděpodobně i příští rok. Nic lehkého. Tradičně jsme prohrávali od začátku 0:1, ale kluci byli připraveni a postupným tlakem i využíváním chyb v obraně otočili skóre na konečných 9:1. Postoupili jsme tak do semifinále.
Semifinále - USA (PRO5)
Tady už jsme narazili na kvalitu, která převyšuje i ME U18. Měli jsme možnost poměřit se s akademií PRO5. Od začátku byl americký nadhazovač, který házel přes 90 mph, tvrdým oříškem. Naši nadhazovači mu však byli více než důstojnými soupeři a šlo o náš nejlepší výkon na turnaji, jak na kopci, tak celkově. První bod jsme obdrželi po nezachyceném pickoffu, kdy se hráč při méně než dvou outech posunul až na třetí metu a následně doběhl pro bod. Odpověděli jsme o několik směn později, kdy jsme po dvoumetovém odpalu Němčanského dotlačili běžce postupnými odpaly až na domácí metu. Ve stejné směně jsme střídali skvěle házejícího Koberu za Sobotku při obsazené první metě a jednom outu. Následoval odpal do pravého pole při plném stavu. Bohužel naše nepozornost a nerozehranost sehrály roli a nepodařilo se nám tento míč zachytit - z jednoduchého odpalu byl nakonec triple a doběh. Na to soupeř reagoval sebeobětovacím odpalem pro třetí bod. Naši nadhazovači už potom nic dalšího nepovolili a připsali si i několik strikeoutů proti kvalitním pálkařům USA. V útoku jsme se snažili s výsledkem něco udělat, ale ukázalo se, že na tuto rychlost ještě nejsme úplně dostatečně připraveni. Přesto jsme to nevzdali, a to bylo důležité. Tento zápas nám ukázal, že rozhodují maličkosti a že i dvě chyby mohou hrát obrovskou roli. Přesně proto jsme sem přijeli - odehrát takovéto zápasy.
Zápas o 3. místo - Mexiko (odveta)
Mexická akademie se během turnaje zlepšovala a potvrdila to i v tomto zápase. Směny ubíhaly velmi rychle a nadhazovači i obrany na obou stranách předváděli dobré výkony. V závěru jsme však ukázali lepší kvalitu v útoku, vybudovali si rozhodující náskok 4:1 a vybojovali zasloužené 3. místo.
Celý turnaj nakonec vyhrál tým USA, který porazil domácí Portoriko (2026, starší).
Hodnocení
Letošní termín na konci března nám jednoznačně vyhovoval více. Ukázalo se, že hráči byli baseballově lépe připraveni, a myslím, že na konci turnaje už bylo opravdu na co se dívat - jak v útoku, tak na nadhozu i v obraně. Nadhazovači odvedli výbornou práci. Prakticky bez větších výkyvů nás drželi ve všech zápasech, útočili do strikezóny větším množstvím nadhozů a během turnaje se navíc neustále zlepšovali. Snažili jsme se odstranit i naši slabší stránku, kterou bylo hlídání běžců na metách, což se nám do značné míry podařilo, i když je stále na čem pracovat. Obrana byla z pochopitelných důvodů trochu "rusty" a někteří hráči nastupovali na jiných pozicích, ale ke konci turnaje už to bylo téměř v pořádku. Za naši slabší stránku bych označil zejména chytání běžců na metách, kde je určitě co zlepšovat směrem k ME. Kluci to vědí a určitě na tom zapracují. V útoku bylo vidět, že s každým dalším zápasem jsme se zlepšovali. Je stále na čem pracovat, ale celkově to hodnotím velmi dobře. Navíc je potřeba říct, že jsme byli jediným týmem, který celý turnaj pálil pouze dřevěnými pálkami, a přesto jsme dokázali soupeře přehrávat. Nechtěl jsem nikoho jednotlivě vyzdvihovat, protože jsme byli jeden tým a jako tým jsme také odjeli. Přesto jednoho hráče musím zmínit - Connora Gavigana, který se přijel představit s rodiči (maminka je Češka). Musím říct, že to bylo ve velkém stylu. Byl bezpochyby naším nejlepším pálkařem, několikrát měl velmi blízko k homerunu, když trefil zeď místního velkého stadionu, a zároveň se ukázal i jako skvělý nadhazovač, když odházel dvě čisté směny proti USA (PRO5), přestože měl v nohách čtyři zápasy za čtyři dny. Je to velmi zajímavý příslib do budoucna i pro další reprezentace.
Dvě individuální ocenění získali na svých pozicích Lukáš Urbánek (C) a David Bartoň (1B). Děkuji všem klukům za výkony. Byla to pro mě čest a věřím, že jsme zanechali velmi dobrý dojem. Pro blížící se ME je to skvělý příslib, ale bez dřiny a potu ten úspěch sám nepřijde. Snažil jsem se dát příležitost všem hráčům, i když to samozřejmě úplně nejde.
Pár zraněných a nemocných jsme měli, ale naštěstí nic vážného, a všichni se, věřím, vrátili zdraví.
Děkuji také všem týmům a baseballovým programům v Česku, které hráče připravují - je vidět i vaše práce. Od trenérů týmu USA (PRO5 - Mike Griffin...) jsem navíc dostal skvělou zpětnou vazbu: že jsme sehráli opravdu kvalitní zápas i celý turnaj, že byli kluci dobře připraveni a že kdybychom neměli dřevěné pálky, mohl náš zápas s nimi dopadnout jinak. Na závěr bych chtěl poděkovat realizačnímu týmu: o nadhazovače se skvěle starali Petr Janderka a Marcus Fukuhara, útok připravoval a na třetí metě řídil Kuba Sládek, Denisa Šustová dávala kluky každý den do pořádku a Ondra Konvalinka zajišťoval, abychom měli vše po ruce a zorganizované; navíc byl i jako trenér na první metě. Děkujeme také fanouškům. Cítili jsme podporu i na dálku a jsme rádi, že jsme vám mohli dělat radost i výsledkově.
