ČÁST 3
Před týdnem jsem končil krutým závěrem posledního zápasu.
Malou útěchou pouze bylo, že na tiskových konferencích po utkáních japonští novináři cenili těch 16 směn, které jsme s jejich týmem hráli vyrovnaně a měli i radost, že ve dvou směnách si jejich pálkaři naopak zapálili.
Na závěr popisu Asijského turné bych si dovolil nějaké rekapitulace:
Zápasy. Proti národnímu týmu Taiwanu jsme odpálili 8 hitů, hráli bez chyby, nadhazovači dali 11 met zdarma a hodili 11 SO, proti Japonsku 11 hitů, 3 chyby, 7 BB a 9 SO. Měli jsme radost ze snížení počtu met zdarma a z většího počtu dobrých odpalů během jednoho týdne, ale porazily nás chyby a stále dost met zdarma. Když bych zrekapituloval klíčová čtyři utkání proti Taiwanu a Japonsku, tak bych rozhodně vyzdvihl první poloviny utkání, prvních 5 směn každého zápasu. V těchto 20ti směnách jsme hráli se skóre 4:5, což je pro mě celkově z říše snů. Bod jsme udělali proti nagoyskému Takahashimu, budoucí superstar MLB, jak ho hrdě nazývají a který myslím v zápase se 16ti strike outy vymazal v Tokiu tým USA. Dokonce z pomyslných osmi poločasů jsme spokojeni s pěti z nich, o čemž jsem já osobně ještě v září tajně snil. Ve třech zápasech ze čtyř jsme dokonce vedli, což je nadstandard a ve třech zápasech jsme zažili 3 směny hrůzy, což věřím prodáme v budoucnu. Věříme, že i tyto 3 směny, ve kterých jsme obdrželi 14 bodů, budou mít svou hodnotu.
Premier 12 a osobní poděkování. Je skutečně neuvěřitelný pocit, že hrajete na třech stadionech, na kterých za pár dní propukne největší baseballová slavnost roku. Cítili jsme se být součástí turnaje Premier 12. Jeden z mých hlavních sportovních cílů bylo a je dovézt český baseball mezi světový baseball. Pocit, kdy jste součástí a hrajete tuto úroveň nikdy nepřestane bavit. Když slyším všechny chytrolíny vykládat o tom jak jsme neschopní, jak český baseball, česká Extraliga neumí hráče připravit na vrcholnou úroveň. Jak v českých podmínkách něco nejde, nejde, nejde. Ono stačí přestat vykládat, jak se to má dělat a začít něco dělat, minimálně se o to pokusit. Chtěl bych poděkovat všem trenérům, kteří se nenechali znechutit a podíleli se na rozvoji hráčů. Poděkovat všem klubům, které obětovaly hodiny své práce, energie pro vybudování zázemí a podmínek pro hráče a své týmy. A také bych po 20ti letech kdy trénuji reprezentační výběry, poprvé veřejně pochválil a poděkoval mému domovskému klubu Drakům Brno. Věřím, že nebudu nařknut z protěžování, ale chtěl bych vyzdvihnout „neviditelného“ prezidenta Igora Kratochvíla. Úroveň kterou Draci nastavují, úroveň, kterou je potřeba překonat, aby ostatní kluby byly úspěšné, je dostatečně vysoká, aby z hráčů domácí Extraligy šlo vytvořit konkurenceschopnou reprezentaci. Za posledních 30 let se to sice podařilo jen třem týmům, ale i tak má tento vysoký standard lví podíl na úspěších české reprezentace, a to nejen díky svým hráčům, které nároďáku dodávají.
Soupeři. Kvalita soupeřů v letošním roce byla přesně taková, jakou jsme si rok a půl před World Baseball Classic vysnili. Trochu jsme tušili, že nás letos nečeká moc výher. Nakonec jsme skončili s bilancí 5 výher-1 remíza–7proher. Když během roku odehrajete 3 zápasy s reprezentanty Japonska, 4 zápasy s reprezentanty Taiwanu, jeden zápas s mistrem Taiwanu 2023 a 5 zápasů se čtvrtým týmem loňského mistrovství Evropy, tak osobně nepovažuji letošní rok za úplně špatnou sezónu. Ale také věřím, že všechny letošní prohry budeme mít možnost využít. Pro milovníky statistik jsme za poslední 3 roky odehráli 71 zápasů s bilancí 41W-6T- 24L. Nejvíc si vážíme 13ti zápasů s týmy TOP 10 světového žebříčku (5x Japonsko, 4x Taiwan, 3x Holandsko a jeden zápas s Koreou). Žádný z těchto zápasů jsme neprohráli o rozdíl, a i přes bilanci 1-1-11 to stálo za to.
WBC 2026. A ještě bych vytáhl něco málo z trochu jiného soudku. Do kvalifikace na další World Baseball Classic, tedy WBC 2026, zbývá méně jak 100 dní. Telefonáty a nervozita manažerů Španělska (kteří budou bojovat nejen s Taiwanem v Asii o účast) a Německa (které bude v Arizoně nejen s Čínou zkoušet poprvé v historii proklouznout na svátek světového baseballu), vám znovu připomene, jaké skvělé období našeho baseballu prožíváme. Kvalifikovat se dvakrát za sebou na největší baseballový turnaj světa, má nedocenitelnou hodnotu.
Hráči a osobní poděkování. Nerad chválím úplně jmenovitě, ale u dvou hráčů udělám výjimku a dost konkrétně naznačím. Prvním z nich je startující nadhazovač obou sobotních zápasů, který dal českému baseballu šanci držet se v blízkosti obou soupeřů, hráč, který svými výkony určil tón obou dvou sérií. U druhého hráče bych zmínil, že hlavním důvodem, proč jsme se prezentovali kvalitními výkony proti takto dobrým soupeřům, byly výkony nadhazovačů. Věřím, že když nadhazovač má kvalitně odtrénováno svých 10 tisíc hodin, je úspěšný v lize úrovně české Extraligy a má kvalitního kečra, má reálnou šanci odvést kvalitní výkon proti jakémukoliv týmu světové špičky. Ano, Dan Padyšák a Martin Červenka byli klíčovými prvky našich týmových výkonů proti oběma nejlepším týmům světa tohoto roku.
LA 2028. Ze 14ti nadhazovačů, které jsme s sebou do Japonska vzali, hodilo za poslední rok 6 nadhazovačů 90+mph, všichni mladší 25ti let, polovina mladší dokonce 20ti let. A to nám do Asie ještě nepustili z americké univerzity 22ti letého třebíčského Pacala. Pořád jsou to jen „kuše“ proti převážně japonským „kulometům“ házejícím přes 150 km/h. Ale jak říká můj kamarád, kuše zase nejsou tolik slyšet. Musíme najít řešení, jak bojovat s tím co máme, jen kritizovat a fňukat umí každý.
Rozvaha. Mezinárodní baseball a jeho vrcholné turnaje (World Baseball Classic, Premier 12) jsou takovými play-off zápasy nejlepších lig světa. Malé World Series. Ani v nich nemusí prodat beze zbytku nejlepší hráči světa a dlouhodobých soutěží svůj talent (Alex Rodriguez, Aaron Judge, ani Shohei Ohtani…). Všichni viděli, že není jednoduché na plaoffových turnajích transformovat svůj individuální talent v týmový úspěch. Všichni viděli ohromný talent amerického výběru na Premier 12, téměř neporazitelný japonský výběr, a přesto se to stalo. Po dvou porážkách (ve skupině a v TOP4) to malá země z utlačovaného ostrova dokázala. Ano, chce to skvělé podhoubí. Vypracovaný mládežnický systém, zájem fanoušků a dobrou mužskou soutěž. Ale jde to. Je to jen hodně práce, je dobré začít u sebe. Je dobré začít ve svém klubu. Jestli jde pomoci mládeži lépe, jestli jde pomoci dobrému jménu českého baseballu více, jestli jde pomoci hráčům A týmu více. Je to hodně práce, ale jestli mákne každý, kdo má český baseball rád … vlastně jakkoliv … někdo může pomoci osobně, někdo pomůže kontaktem, někdo finančně… tak úsilí bude znásobeno. Je to jako v každém baseballovém týmu.
Týmový výsledek není součtem jednotlivého talentu, ale může být NÁSOBKEM SPOLEČNÉHO ÚSILÍ!
Všichni věříme, že zkušenosti z těchto zápasů využijeme na rychle se blížícím World Baseball Classic a napíšeme další kapitolu naší knihy Malá země, velké sny, která i před letošnímu Vánocemi je k dostání ve všech dobrých knihkupectvích a na eshopu Baseball Czech :). Rozhodně doporučujeme přečíst a za rok srovnat s knihou o českém baseballu, kterou v USA dokončuje Michael Clair, novinář z MLB.com.
Také věřím, že hodně vizí a představ jde popsat heslovitě v mottech. V Asii tým doprovázel slogan „respect a courage“ a věřili jsme, že nám fandí fanoušci, kteří jsou „hrdí když se vítězí a věrní, když se nedaří." A pro mě osobně je příštích 15 měsíců ve znamení: „work hard in silence, let succes make all the noise." Tak uvidíme, jestli se nám to s vaší pomocí podaří, přeci jen je to sport :).
A co je posledním, téměř vánočním dárkem pro vás? Soupiska, informace a program další sportovní akce mužského národního týmu, která se bude konat v březnu. Od začátku přípravy Spring Trainingu 2025 jsme si přáli, aby minimálně tři zápasy s MiLB vyšly, tak uvidíme, jak se nám splní naše přání. Zajímavostí je, že kromě MiLB a universitních týmů projevila zájem s námi hrát na Floridě i Korea, která by se tam měla ve stejných dnech také připravovat.
Děkuji skutečně všem co pomohli za pomoc, těm co nám fandili za podporu a přeji hezké Vánoce!
