Poslední kapitola
aneb 30 let v elitní společnosti evropského baseballu
Před dvěma lety vyšla kniha Malá země velké sny, první kniha o českém baseballu, o cestě národního týmu do vrchních pater světového baseballu. I přes neuvěřitelný dopad domácího Mistrovství Evropy v roce 2023 na minimálně sportovní veřejnost Česka (jen v České televizi dosah téměř milión sledujících), jsme všichni cítili, jako by knize chyběla sportovní tečka, happyend, poslední kapitola. Prohry se Španělskem a Velkou Británií téměř o třídu nás všechny, trenéry i hráče, celé 2 roky trápily.
I proto jsme rádi, že letos na hřišti v Rotterdamu jsme našim fanouškům mohli udělat radost a Poslední kapitolu čtyřleté přípravy svými výsledky napsat. Dlužili jsme to hnutí, dlužili jsme to všem mladým následovníkům, všem, kteří nám věřili, že sebemrskačské věty typu „Češi to nikdy nedokážou, neumí unést tlak, vždy se rozsypou a podobné hlouposti“ jsou jen nepřejícími komentáři neúspěšných.
Jsme rádi, že jsme mohli právě Španělům vrátit krutou porážku 0:9 z Ostravy a výsledky 9:1 a 9:2 ukázat, že naše cesta může být i proti světovým týmům úspěšná. I to, že Velká Británie, která nás v Brně rozdrtila 12:2, skončila letos celkově na 7. místě, tedy na místě, na kterém český baseball byl naposledy před více jak 15 ti lety. Dostat obě tyto světové reprezentace po dvou letech pod sebe má pro mě osobně ohromnou cenu. Ukazuje, že když se jen neplácá a nevykládá, jak se to má dělat, ale skutečně každý pracuje ve prospěch celku, tak pravděpodobnost úspěchu je násobně vyšší. Jak říkal filosof Seneca ve starém Římě, štěstí je kombinace připravenosti a příležitosti.
Po návratu z holandského Rotterdamu jsem si vzpomněl na všechny hráče a trenéry, kteří v mnoha výběrech mužského národního týmu začali nejdříve před revolucí reprezentovat český baseball, aby následně po mnoha marných pokusech dostali v roce 1995 do elitní A skupiny týmů Mistrovství Evropy. Níže fotka z prvního reprezentačního výjezdu do Gruzie s mnoha současnými legendami našeho sportu. Za každým z nich je silný baseballový příběh, mnoho z nich vybudovalo klub, areál či akademii, většina zanechala nesmazatelnou stopu v historii našeho sportu. Namátkou Jan a Dan Bagínové, Aleš Hrabě, Zdeněk Josefus, Rudolf Drnec, Milan Pojer, Bóža Bílek, Tomáš Vavruša, Miroslav Duffek, Jiří Maršálek, Miroslav Vojtíšek …..
Na druhé fotce je další silná generace. Ta, které se podařilo prolomit první malé prokletí a na ME v anglickém Hullu konečně postoupit do elitní A skupiny evropského baseballu. I tito hráči po skončení své hráčské kariéry posouvali a posouvají český baseball. Pavel Budský, Aleš Navrátil, Marek Rejman, Roman Talda, Jiří Víšek…….
A konečně po 30 ti letech fotka národního týmu v roce 2025 z Rotterdamu, kde se splnil sen nejméně tří velkých generací. Dostat na pódium se nepovedlo generaci pod vedením Stana Lukatiche, která vybojovala postup z B skupiny a 3x skončila ve čtvrtfinále s konečnými pátými místy. Podobně dopadly i generace silných převážně brněnských týmů. Silná generace Techniky Brno pod vedením Ricka Jacquese i dračí jádro týmu pod vedením Arnošta Nesňala. I těchto 10 let skončilo 3x ve čtvrtfinále a 1x jsme byli pátí. Velké naděje na ukončení dlouhého čekání se dávaly i generaci, která v roce 2010 v Brně získala první a hned zlatou medaili v kategorii „juniorsko/mužské“ do 21 let. I tato generace zůstala 4x těsně před branami úspěchu.
Jsme rádi, že nejen těmto hráčům a trenérům, kteří v dresu české reprezentace reprezentovali naši zemi, tedy dosáhli vrcholu sportovního snažení, jsme mohli udělat radost. Jak jsem psal na začátku, vnímáme radost a zadostiučinění celého hnutí. Bez práce hnutí bychom neměli šanci být tam, kde nyní český baseball je. A za to děkujeme my. Celé 4 roky jsme cítili velkou podporu. A ještě jeden člověk zasvětil velkou část života snaze vybojovat pro český baseball medaili. Díky za vše Davide Winklere!
A jak jsme viděli letošní mistrovství Evropy my?
Celý turnaj začal zápasem s Německem, s týmem na naší úrovni. Němci v něm byli lepší, hlavně nadhazovač Solbach podal velmi dobrý výkon. Možná se na našem výkonu podepsala dlouhá cesta auty z Česka v nočních a ranních pátečních hodinách. Možná jsme se nevyrovnali s deštěm a odkládáním našeho prvního zápasu na turnaji tak dobře jako soupeř. Každopádně nás hlavně mrzely poslední 3 body, které jsme dostali v závěru zápasu a místo výsledku 1:5, jsme odcházeli se skóre 1:8. Náš plán mít, pokud možno, vyrovnané skóre po prvních dvou zápasech, získal hned na začátku velkou trhlinu.
Ve druhém zápase jsme narazili na úřadující Mistra Evropy ze Španělska. Všechny zápasy se světovou špičkou, které jsme za poslední období odehráli, nám pomáhají vzdorovat v zápasech s kvalitními soupeři. Nadhazovači Jan Novák, Ondra Satoria i Tomáš Duffek nám dali ohromnou šanci v tomto zápase uspět a dobrý výkon v obraně i v útoku postupně zvyšoval náš náskok. Dokonce tak, že jsme dokázali smazat sedmibodovou ztrátu skóre ze zápasu s Němci. Když Španělé hráli za stavu myslím 1:7 při našich plných metách bez outu infield in, tak už všem bylo jasné, že se jim zápas vymkl z rukou. A díky pozitivnímu skóre z prvních dvou utkání jsme nakonec měli velkou šanci postoupit ze skupiny do druhého místa a vyhnout se jak Italům ve čtvrtfinále, tak potenciálně Holanďanům v semifinále. Na tvářích Španělů bylo vidět, že s tímhle rozhodně nepočítali.
Stále ale zůstávalo klíčovou podmínkou porazit Švédy, tým, který před 2 lety vyprovodil Italy. Rozhodně to nebylo jednoduché utkání, role favorita jsme se nezříkali, ale uklidnila nás až šestibodová šestá směna. Tímto utkáním jsme vlastně vyhráli dva zápasy, vyhnuli jsme se osmifinále a ušetřili nadhazovače, v čele s Tomášem Ondrou, který měl play off zápasy pro nás otevřít.
Čtvrtfinále s Izraelem. Tento zápas měl mnoho příběhů. Nejsilnější byly myslím vzpomínky na cca deset neúspěšných podobných zápasů v historii a deja vu po čtyřech letech pro našeho startéra. Myslím ale, že poprvé v historii jsme do čtvrtfinálového zápasu šli jako domácí, jako favorité. A pro mě osobně také příběh vymyšlené a úspěšně vyzkoušené kombinace rychlého leváka s pomalejším pravákem. Zvláště po neúspěchu před dvěma lety s kombinací technického praváka s technickým levákem proti Velké Británii. Přiznám se, že v prvotním plánu tato kombinace měla být použita až v semifinále a měla nás dostat k zápasu o titul. Ale nevyléčení Dana Padyšáka a Michala Kovaly a forma našich nadhazovačů v zápase proti Španělsku ve skupině, upravily plány takto.
Jak Honza, tak Ondra odvedli skvělou práci, v útoku to nebylo dokonalé, ale i tak jsme vstupovali do poslední směny s náskokem 4:0. A protože nás myšlenky na finále nechtěly opustit ani v zápase, který český baseball nikdy nevyhrál, tak jsme málem odešli s prázdnou. To rozhodnutí beru na sebe, ani dnes jej nelituji, ale stálo dost nervů. Izrael začínal v deváté směně leadoffem a měl v lineupu dva leváky pálkaře na 4. a 7. místě. Celý zápas jsme chtěli Ryana Johnsona dát na jejich nejlepšího pálkaře, leváka na 4. místě pálkařského pořadí. Náskok o 4 body, snaha ušetřit Ryana a touha v semifinále porazit Italy. To byly důvody úpravy plánu a na prvního leváka jsme nasadili Lukáše Ercoliho, na dva další praváky byl v plánu Honza Tomek a věřili jsme, že na druhého leváka už snad Ryana vytahovat nebudeme. Věřili jsme, že Saty z prvních tří pálkařů udělá aspoň jeden aut. Kdo zápas sledoval ví, jak se vše rychle zkomplikovalo. 3 hity za sebou, Lukáš dostane běžce na první metě, ale pick off podhodí, dá metu zdarma. Honza Tomek odvede excelentní práci, udělá dvou groundouty a zápas předává klidnému Ryanovi v infarktové koncovce. Vedeme 4:3, máme dva outy a běžce na třetí metě. Ryan i přes vystřídání izraelského pálkaře ho vyautuje, my můžeme slavit a Ryan druhý den za 3 směny proti Italům obdrží jen jeden bod.
S Italy jsme bojovali, ale drobné chyby a skvělý výkon Moressiho, který nás zničil svými čtyřmi vícemetovými odpaly, zabránily našemu úsilí. I přes heroický výkon Martina Červenky se dvěma homeruny. Možná chyběl milimetr na pálce Williemu při homerunovém odpalu do faulballu na srovnání 6:6. Možná to tak mělo být, aby bylo v budoucnu pro co bojovat a zlepšovat se. Za sebe jsem rád za výkon, který předvedl mladý Filip Kollmann, první produkt na ME mužů z projektu LA 2028. Jak do projektu, tak do hráče jsme spolu s Ondrou Furkem a Vaškem Endalem vložili ohromné úsilí. Dvě čisté směny bez bodu byly pastvou pro oči.
Zklamání po zápase s Itálií bylo velké, ale už jsme si hodně těžkými zápasy i prohrami prošli, takže všichni věřili, že jsme schopni zopakovat nedělní výkon. I proti ještě stále úřadujícím Mistrům Evropy. Po první směně to moc nadějně nevypadalo, ale výkon, co podal Tomáš Ondra od první do deváté směny patří k nejlepším výkonům českého nadhazovače v reprezentaci v historii. Naprosto ojedinělý, mimořádný a pamětihodný výkon. A když se k tomu přidal Barry se sedmi staženými body, trochu zastínili zbytek týmu, ale všichni víme, že na konečném, úspěchu se podíleli všichni, i ti co zasáhli méně, i ti co byli s námi v přípravě a až na turnaj se nedostali.
Myslím na Arnošta Dubového, na Jakuba Kubicu, kteří s námi prošli celou přípravu. Myslím na Lukáše Hloucha, Filipa Čapku a Lukáše Ercoliho, kteří byli v plánu spolu s Tomášem Ondrou na osmifinálové případné utkání proti Belgii či Rakousku. Tomuto zápasu jsme se vyhnuli, ušetřili jsme síly, ale kluci nemohli ukázat vše co v nich je.
Chtěl bych poděkovat každému trenérovi, každému hráči, který poslední 3 roky s námi absolvoval i jednu jedinou akci. Skutečně díky za vaše nasazení, energii a snahu zlepšit výsledky českého baseballu. Někdy je sport velmi krutý, ale chtěl bych, aby věděli, že si jejich přínosu vážíme.
Ještě bych se chtěl podělit o pár pocitů, kdy jsme během turnaje cítili hrdost. První pocit hrdosti jsme zažili při příjezdu do Rotterdamu jako jeden z nejlepších osmi týmů Evropy. Týmy byly rozděleny do dvou VIP skupin a my jsme v nich spolu s Holandskem měli nejvyšší postavení na světovém žebříčku. Pak jsme odehráli s půlkou těchto nejlepších týmů zápasy o to, kdo bude v nejlepších čtyřech, kdo se vyhne zápasům s týmy, co přijedou z Belgie a Itálie. A opět jsme viděli Česko v TOP 4, tedy s přímým postupem do čtvrtfinále a den volna jsme strávili opět trochu jako VIP. A když jsme z této čtyřky postoupili do semifinále, do skutečně poslední čtyřky turnaje, byli jsme opět s Holandskem jediní. V tom momentě myslím jsme všichni uvěřili, že respekt, který jsme celý týden požívali, tak si ho za svou práci zasloužíme. Před posledními dvěma zápasy jsme si také uvědomili, že v poslední čtyřce kromě nás jsou jen týmy, které jako jediné za posledních více jak 50 let Mistrovství Evropy vyhráli. A že, chcete-li uspět, musíte někoho, nejlépe dva z nich, porazit. A opět se neubráníte pocitu hrdosti na to, co český baseball dokázal. Poslední věta už úplně do předcházejících nezapadá, ale končit opět s Holandskem jako jediné dva týmy, které končí výhrou a s medailí, není špatný pocit.
Chtěl bych vyzdvihnout příběhy pěti nadhazovačů, kteří se na tomto turnaji nesmazatelně zapsali do historie českého baseballu. Jan Novák, dlouholetá hvězda NT, která podobně jako Martin Schneider v minulosti, nikdy nevyhrála klíčový zápas v reprezentaci a měla nesplacený dluh minimálně z Itálie proti Izraeli. A nyní po operaci Tommy John v Německu a více jak rok trvající rehabilitaci to dokázal. Děkuji! Ondra Satoria, hrdina z Tokio Dómu, který se z toho nezbláznil, zvládl pomoci své čerstvé rodině, svému klubu Arrows i těsně před ME absolvovat cestu do Japonska a pomoci Ostravě s její prezentací na Expu. Nikdy předtím nedostal v reprezentaci šanci házet v klíčovém zápase turnaje. Děkuji! Tomáš Duffek, dlouholetá hvězda Eagles a Extraligy, který v NT nikdy nevyhrál velký zápas na vrcholném turnaji a poslední dobou se potýkal s opakovanými zraněními. Nejen, že zavřel klíčové utkání ve skupině se Španělskem, ale až do semifinále s Itálií dokonce celý letošní rok v dresu reprezentace neobdržel od soupeřů jediný bod. Děkuji! Jan Tomek, nadhazovač, který v roce 2021 ukončil reprezentační kariéru, necítil důvěru a museli jsme ho osobně přesvědčit, že jeho schopnosti potřebujeme a využijeme. Nevím, nevím, jestli bychom bez něj vylezli z poslední směny ve čtvrtfinále. Děkuji! Tomáš Ondra, který v mužské reprezentaci v minulosti nikdy nebyl, ztratil víru a nevěřil, že se někdy do ní dostane. Nadhazovač, který se připravoval individuálně přes zimní období v Polsku, aby byl s přítelkyní, která hraje profesionálně basketbal. Také nikdy v minulosti neměl na této úrovni šanci ukázat v klíčovém zápase své schopnosti. Děkuji! a věřím, že pro ostatní je těchto pět hráčů příkladem. Jak pro mladé, kterým se třeba tak nedaří, jak by chtěli nebo i pro vrstevníky, kteří ještě ten svůj zápas slávy mají před sebou.
Na závěr prosba či výzva pro ty, kteří článek dočetli až sem a napadlo je pomoci něčemu co dává smysl. Vzhledem ke komplikované finanční situaci asociace se obracíme na možné mecenáše, kteří by baseballu chtěli vrátit něco z toho co jim baseball dal. Obracíme se na někoho, koho by bavilo podpořit projekty na podporu kvality a kvantity, na které v současné době není dostatek prostředků, ale dávají smysl a měly by být podpořeny. Na projekty, nad kterými mužský národní tým drží či by držel záštitu, ze kterých by národní týmy mohly v budoucnu těžit a kde garantuji, že se veškeré prostředky použijí pouze pro tyto projekty. V oblasti kvality vnímáme, že by pro NT byl přínosný projekt na podporu talentovaných pálkařů a polařů starších 17ti let podobně jako nadhazovači mají podporu v projektu Los Angeles 2028. Ten si vzal pod křídla bývalý hlavní trenér reprezentace Jiří Maršálek a i tímto mu děkujeme. A na podporu kvantity, ze které kvalita může vyrůst, bychom rádi pomohli dvěma pilířům mládežnického systému, dvěma největším evropským turnajům do 10ti let – SuperCup a FirstCup do 8 let. Energie a úsilí desítek dobrovolníků by si zasloužilo podpořit i v době, kdy jako celek musíme šetřit. A jestli nejste možní mecenáši kupte si alespoň knihu Malá země velké sny, pro kterou Martin Hašek píše Poslední kapitolu a která pro ty co si nyní knihu koupí (třeba jako dárek před Vánocemi) bude zdarma nejpozději v únoru 2026, tedy ještě před startem World Baseball Classic 2026.
A úplně na závěr jsem si nechal konstatování, že výkon, jaký podal v Rotterdamu Martin Červenka, ho v mých očích jasně katapultoval na pozici nejlepšího českého baseballisty všech dosavadních dob. Jen doufám, že se Pavel Budský a Martin Schneider neurazí :). Spolu s Williem Escalou byl zvolen do hypotetického All Star týmu turnaje, který vytvořil portál MLB.com. K tomu dle mého byl jak nejlepším pálkařem turnaje, tak i jeho MVP, ale respektuji, že MVP si volil Mistr Evropy (jen myslím, že ani Didi Gregorius toto ocenění nečekal).
Bylo mi ctí být u tohoto představení jako trenér. A děkuji!
Pavel Chadim
