Národní tým U15 byl v rakouském Wieneru Neustadtu, kde bojoval o co nejlepší umístění mezi evropskou elitou. Po několika letech se v této kategorii potkaly národní výběry baseballových velmocí Holandska a Itálie, dále Německa, Španělska, Francie a Ruska. Obhajovat zlato z minulého roku nebyla jednoduchá pozice. My jsme udělali maximum.
Řeknu vám jedno, nechat si ujít Mistrovství světa o jeden bod je dost frustrující zkušenost. To nechci mluvit o tom, jak to museli vnímat kluci. Měli jsme tak před sebou v neděli nelehký úkol, a to probudit ve zklamaných duších zájem o vítězství. Nakonec to nebylo ani tak těžké, jak to v sobotu vypadalo. Přece jen přijet z turnaje s prázdnou nebo s cenným kovem je velký rozdíl. Těm, kterým to nedošlo na místě, to doufám dojde v budoucnu, když si uvědomí, na jak kvalitním turnaji vlastně byli.
Já přejdu rovnou k věci. Tomáš Hrbek a jeho famózní výkon. Měl házet semifinále? Ve středu hodil na Rusko během svého nevyrovnaného výkonu 65 nadhozů, tzn. že jsme ho správně nasadit ani neměli vzhledem k ČR limitaci počtu nadhozů. Na akcích CEB, pod kterou právě toto ME spadá, však limitace nejsou a lehké překročení limitu jsme byli připraveni překročit. Náš úsudek nenasadit Tomáše v semifinále byl tedy čistě trenérské rozhodnutí s cílem dosáhnout na nejvyšší možné umístění vzhledem k předchozím zkušenostem.
Upřímně, tým si věřil rozhodně mnohem víc před semifinále s Německem, než před posledním zápasem s Francií a myslím, že nikdo by si na nás s jistotou nevsadil. O tom je ale patnáctkový baseball, plný překvapení. Španělsko na 7. místě, Itálie na 5. místě, Lukáš Malý nejlepším pálkařem českého týmu a druhým nejlepším pálkařem turnaje, kdy ještě 2 dny před turnajem odpočíval na Vysočině s bratrem a rodinou a byl povolán do boje v poslední možnou chvíli. Nakonec stojí za zmínku také fakt, že Francie s Německem nechala za sebou ve skupině již zmíněné Španěle a Italy.
Francie přijela s mladým týmem, a to byl možná důvod, který se podepsal na jejich výkonu v posledním zápase právě proti nám. Na kopci začal stejný nadhazovač, který Francouzům vyházel účast na světové sérii 50/70 Intermediate, ve finálovém zápase proti českému regionu Severozápad před měsícem v Praze na Sabatu. Meurant Tanguy, ročník 2004, tedy minulý rok žákovský reprezentant. Proti němu se postavil Tomáš Hrbek, ostřílený tahoun s legendárním výkonem na kopci minulý rok na MS proti Austrálii. Tomáš hodil 6 směn na 95 nadhozů se 3 obdrženými body (ve středu na Rusko 65 nadhozů za 2 směny se 4 obdrženými body). Za 6 směn náš útok v čele s Lukášem Malým doběhl pro 11 bodů. Ještě v poslední směně se neutuchající francouzský útok ještě pokusil nás dostat do úzkých čtyřmi body, ale Ondra Filip odolal náporu a zápas ukončil strikeoutem za stavu 11:8.
Velký výhra pro český baseball, nevyhrát ani jeden z posledních 3 zápasů by nás sice pasovalo na 4. místo, ale pocitově bych nevěřil tomu, že jsme měli na Itálii či Španělsko, tzn. že bych se cítil jako na 8. místě. To však ani jeden z hráčů a trenérů nedopustil. Do ČR jsme přivezli cinkavé bronzové medaile, zahráli jsme s vítězem celého turnaje Německem těsnější výsledek než Holandsko ve finále (8:9 vs 2:4). Stali jsme se nejlépe pálícím týmem na turnaji s pálkařským průměrem .445. Na kopci to taková sláva nebyla, 6. místo. Sečteno, podtrženo, 3. příčka nám právem náleží.
Já osobně celý turnaj vzpomínal na naše tažení před 14 lety v Blansku, kdy se nám podařilo zvítězit (ještě jako hráč). Dokonce jsem si psal s Ríšou Kaniou, který byl strůjcem našeho úspěchu a bylo to šíleně fajn prožívat to znovu. Z našeho týmu, který v Blansku vyhrál, nás u baseballu zůstalo z 20 přibližně 5. Já pevně věřím, že se baseball za tu dobu posunul. Podmínky jsou nyní na vyšší úrovni a já bych byl moc rád, aby tato bronzová zkušenost byla pro 23 kluků jednou z mnoha pozitivních zkušeností a hodnotných vzpomínek do života jak na hřišti, tak mimo něj.
Milan Prokop, Šimon Drápela, Matěj Vlach, David Bauer, Filip Ondra, Jan Sobotka, Lukáš Pacal, Adam Prudil, Mikuláš Hanuš, Lukáš Malý, Tadeáš Zavadil, Ondřej Hrdlička, Tomáš Hrbek, Jan Konrád, Ondřej Šebela, Petr Vojta, David Mergans, Vojtěch Pavelka, Pavel Pařízek a Jan Uhlíř. To jsou jména, která budou přímo podepsána pod letošním výsledkem kadetského národního týmu. Obrovská gratulace klukům ještě jednou. Ondřej Chlubna, Raymond Whitehead a Kryštof Hasal. Tři mušketýři, kteří tým opustili kvůli zraněním, ale medaili si doma také pověsí. Velké díky rodičům, kteří nás hnali zejména v posledních zápasech k neskutečným výkonům a za pomoc s dopravou na turnaji. Díky všem, kteří nás sledovali a drželi palce díky výpočetní technice.
Já osobně mockrát děkuji hlavnímu trenérovi Janu Drábkovi a asistentům Filipovi Procházkovi a Pavlu Jozkovi, kteří mě vzali mezi sebe do trenérských řad a v neposlední řadě Pavlu Chadimovi, který mě na tuto pozici nominoval.
MS nám uteklo o jeden bod. Na to nikdy nezapomenu. O to cennější to byla zkušenost, a hlavně hnací motor do budoucna.
Za realizační tým národního týmu do 15 let
se loučí
Jan Felkl
PS: Zde jsou nádherné fotky ze zápasu s Rakouskem.
