Před blížícím se turnajem Super6 jsme vyzpovídali hlavního manažera a kauče mužské reprezentace Kanaďana Mikea Griffina.
Kdy jsi poprvé přijel do ČR?
Poprvé jsem do ČR přijel v roce 2005, když jsem hrál za College Summer Team na PBT.
Tvým prvním českým týmem byli Arrows (2006-2008), jak vzpomínáš na roky strávené v Ostravě?
Na roky strávené s Arrows a v Kotlářce vzpomínám s láskou. Přijel jsme si sem zahrát po několika operacích prodělaných v USA. Bylo hezké zakončit kariéru hraním v zámoří. Zároveň jsem tu začal svůj přechod k trénování – nejprve v Arrows a později i u mládežnických reprezentací.
Po Arrows ses přesunul do Prahy na Kotlářku (2009-2013), se kterou jsi postoupil do Extraligy, a ve které jsi položil základy současného úspěšného týmu?
V Kotlářce jsem dostal dobrou šanci se chytnout právě proto, že tam měli tolik mladých hráčů. Bylo jich opravdu mnoho – Červenkové, Síla, Sládek, Šůcha, Novák a mnoho dalších. Taky jsem začal spolupracovat s projektem MLB Envoy a u reprezentace U21 jsem pro Pavla Chadima pracoval jako trenér pálky.
Českou reprezentaci jsi převzal v roce 2013. Co jsi vedle toho v baseballu dělal?
V roce 2013 jsem končil svou práci pro MLB v oblasti rozvoje mezinárodních hráčů. Pracoval jsem v Asii, byl jsem hlavním trenérem v rozvojových centrech MLB v Číně a pracoval jsem s národními týmy a elitními kempy v Japonsku, Koreji, na Tchaj-wanu a v jihovýchodní Asii. Dostal jsem skvělou příležitost vyrůst jako trenér a pracovat po boku mnoha skvělých koučů a mentorů. Rozhodl jsme se přijmout nabídku přestěhovat se do Severní Karolíny a založit tam baseballovou akademii PRO5, kde bychom v létě pracovali s juniory (16-18 let) a univerzitními hráči a od prosince do března s profesionálními hráči. Baví mě pracovat s hráči z různých věkových skupin.
Vidíš po pěti letech u národního týmu pokroky ve výkonech hráčů? Jak se tým za tu dobu změnil?
Tým ušel dlouhou cestu. Hráči přijali za svůj náš plán a udělali několik dobrých kroků směrem k tomu, aby se co nejlépe připravili. Snažíme se vytvořit kulturu postavenou na charakternosti, týmové práci a profesionálním přístupu. Starší a zkušenější hráči v tomto ohledu vedli mladší kluky. Určitě chceme více vyhrávat a získávat tituly. Ale i tak bylo fajn za tu dobu zaznamenat pár úspěchů jako například výhry na IBT, PBT v sérii s Německem, či 4. místo na ME, což je náš zatím nejlepší výsledek, ale určitě chceme ještě výše. Spolupracovali jsme s několika skvělými hostujícími trenéry, díky čemuž jsme byli schopni udržovat vysokou úroveň konkurence. Nyní se nacházíme ve fázi přerodu týmu – máme směs zkušených hráčů a věříme, že několik mladých hráčů využije příležitosti a pomůže nám vyhrávat.
Jaký byl tvůj nejlepší moment v českém národním týmu?
Člověče, zažili jsme spoustu skvělých okamžiků… Hodně jsem si užil WBC kvalifikaci v Mexiku a naši první výhru a výhru na Italském baseballovém týdnu, výhru nad Tchaj-wanem. Užíváme si výzvy, které přichází s každým zápasem a nutí nás ze sebe dostat to nejlepší, abychom vyhráli.
Vybírají se ti nyní hráči lépe díky úspěšným mládežnickým programům?
Ano, ale máme trochu mezeru mezi zkušenějšími hráči a U20. Hledáme hráče ve věku 20-24 let, kteří by se neustále zlepšovali a přispívali k dobrým výkonům národního týmu.
Jaké jsou přetrvávající slabiny českého týmu? Jaké jsou naopak jeho přednosti?
Naší slabostí je šířka kádru. Ve sportu se mohou stát různé věci jako zranění atd. Chtěli bychom mít na výběr z 20-25 nejlepších českých nadhazovačů, kteří by mohli konkurovat hráčům úrovně D1, nebo slabším profesionálním hráčům. Také bychom chtěli mít větší výběr hráčů na každý post.
Hraje roli, že hráči jsou amatéři a že před zápasem či tréninkem musejí jít do práce?
Hraje, ale určitě se na to nemůžeme vymlouvat. Snažíme se připravit rozvrh, který by hráčům seděl a díky kterému vytěží co nejvíce z času, který stráví na hřišti nebo v posilovně. Musíme najít způsob, jak se věnovat baseballovému tréninku pětkrát týdně – i kdyby to mělo být jen na hodinu. Jedině tak budeme moci konkurovat nejlepším týmům.
Jak komunikuješ se svými kolegy v realizačním týmu?
Vždy hlavně s respektem. Respektuji odhodlání a ochotu něco obětovat jak na straně hráčů, tak na straně trenérů. Scházíme se každý den a probíráme, čeho musíme dosáhnout jako jednotlivci i jako tým.
Jak složité je pro tebe zkombinovat svou práci s pozicí trenéra národního týmu?
Záleží na ročním období. Snažím se zůstávat v kontaktu se svými kolegy. Máme individuální pohovory s hráči po telefonu nebo po emailu a taky se díváme na video. Není to snadné, ale žijeme tím.
Vrcholem sezony 2018 bude turnaj Super6. Jak se na něj těšíš a jaké budou cíle pro tento turnaj?
Hodně se těšíme, každý zápas bude hodně vyrovnaný. Víme, že budeme hrát proti profesionálním hráčům, někteří z nich jsou naturalizovaní, ale přesně to nás baví. Na druhou stranu také chceme otestovat některé nové hráče v určitých situacích. Vždycky chceme vyhrát, ale v téhle situaci si také potřebujeme některé věci vyzkoušet.
Ukáže ti turnaj, na čem bude potřeba pracovat před ME v Německu a před olympijskou kvalifikací?
Doufám, že ano.
Má tvůj tým šanci kvalifikovat se na OH do Tokia?
Ano, to je náš cíl.
Bylo by to splnění snu, kdyby se tým do Tokia kvalifikoval?
Samozřejmě.
Hodně žiješ baseballem, ale kde a jak si dobíjíš baterky? Jak se ti nejlépe odpočívá? Máš nějaké další koníčky kromě baseballu?
Rád trávím s rodinou čas na pláži, nebo rád vyrážím domů do Vancouveru za rodinou a přáteli.
Najdeš si čas na to zahrát si baseball jen tak pro zábavu?
Čas na hraní nemám.
Jaké je tvé nejoblíbenější české jídlo?
Svíčková!
Existuje něco, co pravidelně nakupuješ v ČR a vozíš s sebou domů?
Na jídlo kupuju Marlenku a jako dárky rodině kupuji křišťál.
