S Martinem Mužíkem o výzvách v baseballe, střídání postů v obraně, sebevědomí na pálce, cestě z Hluboké do velkého baseballu, stravování, sociálních sítích a touze po zlaté medaili.
Na úvod se ještě vrátíme k loňské sezóně, jak bys ji hodnotil?
Od začátku roku jsem byl v USA na Wake Tech Community College. Osobně se mi dařilo. Týmově nám to tolik nevyšlo, v play-off jsme vypadli hned ve druhém zápase, ale to se občas stává. V ČR jsem hrál za Kotlářku a stihl jsem už pár zápasů základní části. V nadstavbě nám bohužel nevyšel začátek, a nakonec jeden zápas rozhodl o tom, že jsme skončili čtvrtí. Myslím, že to pro nás byl neúspěch, a trochu zklamání. Byli jsme zvyklí být vepředu, ve finále. Ale na druhou stranu, po tom začátku nadstavby, to skončilo dobře.
V roce 2018 jsi také absolvoval první akci se seniorským národním týmem, jaké to bylo?
Ano byl jsem na Super 6. Nevím, jestli se dá říci, že se mi dařilo, protože já nikdy se sebou nejsem spokojený. Ale jsem rád, že jsem si odpálil svůj první áčkový homerun. Turnaj byl těžký. Bylo vidět, že konkurence na ME bude velká. Všichni se o to budou chtít porvat. Všechny týmy před letošním důležitým rokem posílily o zahraniční hráče. Ale aspoň jsme viděli, kde jsme oproti TOP týmům Evropy.
Vrcholem hráčů tvé věkové kategorie bylo asi MS U23 v Kolumbii.
No, ale moc nám to tam nevyšlo, skončili jsme 12. Porazili jsme Holandsko, což jsem považoval za samozřejmost. Byla to jasná odplata za prohru ve finále ME 2017 v Brně. Ale určitě všichni jsme očekávali, že porazíme Jihoafrickou republiku. Oni si ale tu výhru zasloužili. Někdy se stane, že ti zápas nevyjde a proti JAR se to stalo. Naopak jsme hráli krásné zápasy s Dominikánskou republikou – 10 směn, s Venezuelou jsme se drželi 5 směn. Nemyslím si, že jsme hráli špatně, ale vždy se tam našel moment, kdy se to lámalo a my jsme to nezvládli.
Jací hráči vlastně proti vám na MS nastupovali?
To je zajímavé. To fanoušci kolikrát ani neví. Například Japonsko mělo 20 z 23 hráčů z profesionální ligy Nippon League, což je něco s čím se vůbec nemůžeme srovnávat. Venezuela měla 14 profesionálních hráčů, kteří hrají Single A, Double A nebo Triple A v USA. To jsou hráči, kteří hrají třeba 80 zápasů za sezónu, jsou na hřišti každý den.
Jak jste vše v těžkých klimatických podmínkách zvládali zdravotně?
Byl to boj. V konci turnaje přišla nějaká zranění, 2 hráči museli odjet kvůli studiu dříve. Nadhazovači museli hrát v poli, chodit na pálku…
Když bys porovnal všechny repre akce, které jsi v minulosti absolvoval, v čem je jiné být v mužském nároďáku oproti tomu mládežnickému?
Tak jsou tam chlapi, kteří hrají baseball delší dobu a více rozumí baseballové mentalitě. Když si srovnám, jak na mě házeli hráči na Super 6, tak ta jejich mentalita je ve srovnáním s ME U23 úplně jiná. Tam byly stejné týmy, ale nadhazovači házeli odlišně. Bylo lehčí je pálit. Mentální síla nadhazovačů je úplně jiná
Jak se situací, kdy víš, že máš proti sobě vyspělého nadhazovače pracuješ?
Když vidím, že mám rychlejšího nadhazovače, víc se soustředím. Na jeho pohyb, kde vypouští balón apod. Na takové malé věci, které by mi pomohly ho porazit. Když mám slabšího nadhazovače tak si řeknu OK, přiletí mi balón a já do něj prostě třísknu. Ale jinak je to pořád baseball, buď rychlejší nebo pomalejší. Takže když rychlejší začnu pohyb dříve.
Jak důležité je mít v těchto situacích sebevědomí? Hodně se mluví o tom, že o výkonu sportovce vlastně rozhoduje hlava, že fyzicky jsou v podstatě všichni připraveni stejně.
To přijde samo. Musím si prostě říct, že už jsem něco odehrál, že už jsem stál proti takovým nadhazovačům a mám na to. Sebedůvěra tam musí být a nikdy mi nechyběla (smích).
Ty jsi začínal s baseballem v malém městě (Hluboká nad Vltavou), ve kterém ale má baseball svou tradici. Přesto, proč baseball?
V tu dobu jsme bydleli s mamkou asi 5 km od Hluboké, četli jsme nějaké články o baseballe a já se vlastně rozhodoval mezi baseballem a americkým fotbalem. Já jsem byl totiž jako dítě spíše silnější postavy… Jednou jsme zavolali na baseball a Radek Drmota nás hned pozval na trénink a od té doby hraju baseball.
Uvažoval jsi tedy pouze o amerických sportech?
Ano. Chvíli jsem hrál fotbal, ze kterého mě ale máma odhlásila, protože tam všichni mluvili sprostě. Brácha hrál hokej, ale k němu mě to netáhlo.
Co musí malý „tlustý“ chlapeček z Hluboké udělat, aby se dostal do reprezentace?
Vždy jsem trénoval se starší kategorií, takže jsem pořád musel něco dohánět. Ale když jsem vzal pálku do ruky, tak, jak jsem byl malej a silnej, tak mi to docela šlo. Házet jsem uměl, takže jsem se zadaptoval docela dobře. Jediné, co mě vůbec nebavilo, byly zimní trénink v tělocvičně. To jsem chtěl vždycky s baseballem skončit. Přešlo mě to asi v 15.
Kteří trenéři tě nejvíce ovlivnili?
Všichni, kteří tam v tu dobu byli: Radek Drmota, David Šťastný, Aleš Truneček, Honza Pirgl, Ondra Konvalinka. To jsou všichni, kterým jsem prošel rukama, co si tak vzpomínám.
Kdy jsi poznal, že je ti Hluboká malá?
Začalo to někdy ve 14 letech. Měl jsem kamarády z reprezentace U12 – Lukáše Ercoliho a Filipa Smolu, a ti mi nabídli, že bych za ně mohl hrát na MČR. Takže od té doby jsem hrál na některých turnajích i za Kotlářku. V 15 jsem se pak dostal do týmu První ligy. První rok jsem měl asi 60 startů na pálce, něco jsem odchytal. Ale potom ty tři další roky, to už jsem nastupoval v základu, vyhráli jsme tři tituly. A pak mě oslovila Kotlářka, zda bych za ně nechtěl hrát Extraligu.
O tom, že nyní hraješ za Kotlářku tedy vděčíš tomu, že ses kamarádil s klukama z jejich týmu?
Jasně, kdybych se kamarádil s klukama z Eagles, tak bych hrál třeba tam (smích). Byla to náhoda, ale asi to tak mělo být, protože s Lukášem Ercolim už od 12 let spíme na repre akcích spolu na pokoji.
Ty celkem střídáš posty v obraně. Na MS U23 jsi chytal, na Super6 jsi měl premiéru v zadním poli, hrál jsi také na první metě. Který ten post tě nejvíc baví?
Nejvíc mě baví kečrování, protože jsem tam začínal. Mám stejný příběh jako Petr Čech – ty jsi malej a tlustej, pojď na kečra (smích). Nejvíc jsem ho hrál, ve všech kategoriích i v USA, teď v U23. Jsem s tím postem prostě citově svázaný. Na první metu jsem se posunul v Kotlářce, protože tam chytá Dan Vavruša, který je jasná jednička a na první metě zrovna nikdo nebyl.
Co tě na kečrování tak baví?
Jsem pořád ve hře. V kontaktu s míčem. Není to jako v zadním poli, kdy na tebe jdou třeba jen dva míče za zápas.
Znamená to ale, že máš vlastně zodpovědnost za ten tým, řídíš hru. To je pro tebe ta výzva?
Jo, to je to, co mě baví. Být vůdčí typ, vést celý tým.
Myslíš, že v repre je pro tebe budoucnost spíše na těch dalších postech?
Tak první meta by mě bavila, protože jsem také hodně ve hře, jsem stále zapojený, ale hrát tam může vlastně každý (smích). Nebo takhle, může ji hrát jakýkoliv kečr. To je dobrá průprava pro první metu. Ale myslím, že má budoucnost v seniorské repre je v zadním poli. Na kečru je velká konkurence v podobě Dana Vavruši, Petra Čecha a Martina Červenky. V zadním poli jsou vlastně tři hráči, kteří tam mají své místo. V kategorii U23 ale budu určitě chytat, tam je nás na tento post málo.
Jak se tedy na hru v zadním poli adaptuješ?
Poprvé mě do levého pole postavil Pavel Chadim na MS v zápase s Japonskem. Dostávali jsme hroznou rychtu, byly dva auty do konce zápasu, obsazené všechny mety a první odpal šel na mě. Běžel jsem, škrtlo mi to rukavici, spadlo to na zem. A od té doby si ze mě kluci dělají srandu, že bych outfield hrát neměl. Ale myslím, že mě to bude bavit. Baví mě diving catche, chytání na plotě, vystřelování běžců na metách (smích)…. Myslím si, že se v tom najdu. Jen potřebuju nějaký čas, abych se adaptoval, načetl míče apod.
Řešíš pak na jaké jsi v outfieldu pozici – jestli na středu nebo na krajích?
Určitě bych nechtěl hrát střed, levá nebo pravá strana je mi jedno.
Baseball je hodně o statistikách. Jak sleduješ svá „čísla“?
Popravdě? Vše počítám, koukám se na statistiky v podstatě po každém víkendu. Jak jsem pálil. Pocitově to vím, ale je dobré mít porovnání třeba i s minulým rokem. Nedávno jsem si udělal součet všech akcí, na kterých jsem v roce 2018 byl a připravil jsem si přehled a výpis statistik svých výkonů, protože úrovně byly celkem srovnatelné.
A co ti vyšlo?
Vyšlo mi třeba, že jsem měl celkem víc homerunů než kdykoli jindy.
Co s touto informací pak děláš? Upravuješ nějak svůj tréninkový plán?
Určitě. Znamená to, že jsem nabral sílu a můžu tento rok zopakovat loňský posilovací program, protože se mi to osvědčilo. Cvičím s bratrem, který je osobní trenér, přidávám k tomu něco nového k baseballu. Už je to pro mě rutina.
Máš zkušenosti z USA, nechystáš se tam vrátit?
Mám za sebou dva roky na Junior College, šel jsem tam proto, abych podepsal, což se mi nepodařilo a už se tam vracet nebudu.
Proč to nevyšlo?
Byl jsem moc starý, oni tam mají rádi kluky mezi 16-19 lety. Mně už bylo vlastně 22. Kdybych tam odešel dřív, měl bych určitě větší šanci a také kdybych byl na škole 4 roky. Teď mají skvělou příležitost Marek Chlup a Vojta Menšík. Mohou být první, kteří budou draftovaní za velké peníze, protože jsou na TOP 5. americké škole, jsou mladí, jsou tam od prvního ročníku. Mají obrovský potenciál. Dostali se do týmu i na příští rok. Moc jim přeju, aby jim to vyšlo.
Martin Červenka bojuje osmým rokem o to hrát v MLB. Byla by to taky pro tebe cesta, takhle dlouho o místo bojovat?
Myslím, že to není pro mě. Obdivuju Martina, že tam takhle dlouho vydržel a strašně moc mu přeji, aby se do MLB dostal, protože on je jeden z nejlepších hráčů v ČR. Ale tohle by nebylo nic pro mě. Kluci mě přemlouvali abych šel hrát ještě nějakou soutěž v USA, ale pro mě je to hrozná nejistota do budoucna.
Kvůli práci?
Přesně tak. Mám vystudovanou střední zdravotnickou školu, dobrou práci v klubu (Hluboká) a jsem za to moc rád. Jsem spokojený, tvoříme základnu hlubockého baseballu. Ale kdybych šel hrát do USA, nemusela by tu už být ta jistota práce a co bych pak dělal?
Můžeš svou dvouletou americkou anabázi nějak zhodnotit? Vypíchnout to dobré a to špatné?
Osobní top bylo, že jsem získal ocenění second team All American, ve které se hodnotí asi 10 týmů. První rok jsem získal cenu za první metu, druhý za nejlepšího kečra. Měl jsem výborné statistiky na pálce. Skvělé bylo, že jsem hrál baseball každý den. Nic jiného kromě školy jsem neřešil. To bylo úžasné. A samozřejmě angličtina. Měl jsem štěstí na spoluhráče, který mi vše vysvětlil a hodně se mi věnoval. Největším mínusem bylo, že jsem si to musel celé platit. Šli jsme do toho s tím, že když se to povede, tak se to vrátí. Bohužel se to nestalo, ale nikdo z rodiny, která mi pomohla, toho nelituje. Naučil jsem se anglicky, vyrostl jsem lidsky. Byla to skvělá příležitost podívat se na dva roky do USA a hrát baseball.
Myslíš, že toto je snem malých baseballistů? Být v Americe a hrát baseball?
Ano, všichni chtějí do Ameriky, je to cílová meta.
Žákovští reprezentanti téměř do jednoho sní o MLB.
Tak to jsou kluci, kteří už se někam dostali, makají na sobě. A mají k tomu vysoké cíle, to je super.
Co ty a sociální sítě?
Když jsem byl v USA, tak jsem si musel pořídit Twitter, protože tam Facebook už nikdo nepoužívá. Tam jede Twitter a Instagram, já mám tedy i ten Facebook. Baví mě to, žiju tam.
Vidíš v tom u sebe i třeba nějakou možnost výdělečné činnost? Hodně sportovců pochopilo, že se tady dají získat nějaké finanční prostředky.
Tak já mám smlouvu s firmou YaYa, pálím s jejich pálkami a ano zmíním se o tom na Instragramu. Pálka mi vyhovuje, rád s ní pálím, a jsem rád, že mi takovou nabídku dali a já jim to tímto vrátím. Asi bych dokázal dělat reklamu i jiným věcem.
Tvá přítelkyně je v tomto směru ještě aktivnější...
Ano, ona má spoustu sledujících, dostává různé nabídky od firem, takže vím, jak to funguje a určitě se tomu nebráním.
Kam až jsi schopný dojít s publikováním fotek?
Od té doby, co jsem se vrátil z USA jsem se myslím dost posunul. Vyrostl jsem z vulgárních a posměšných popisků. Uvědomil jsem si, že už mě nesledují jen kamarádi, ale také mladí hráči a já jim nechci být špatným příkladem. Snažím se to korigovat.
V poslední době jsi absolvoval různá trenérská školení, na Hluboké jsi veden jako šéftrenér. Myslíš, že je to tvá budoucnost? To, co bys chtěl, tedy kromě hraní dělat, a co tě baví?
Jo. Je to něco, co bych chtěl do budoucna dělat. Na Hluboké spravuji sociální sítě, webové stránky, další web a facebook Sokola Hluboká a do toho trénuji naše malé naděje. Je to spjaté se sportem, a to jsem chtěl vždycky dělat. Aby mě to bavilo a mělo to něco společného se sportem.
Máš absolvovanou zdravotnickou školu, tomuto oboru se nechceš dál věnovat, něco dál studovat?
Ne, nikdy jsem nebyl úplně studijní typ, byl jsem spíš průměrný student. Začal jsem chodit na zdravotnického záchranáře, absolvoval jsem jeden rok, ale pak jsem odjel do Ameriky a musel to ukončit. Ale zdravotnické vzdělání se mi určitě hodí. Jen se v tom nechci úplně angažovat.
Jak kromě fyzické přípravy v posilovně řeší např. stravu? Co kdy jíst, v jakém období a tak?
Mám výživový plán, který držím asi třetím rokem. Jím hodně rýže, masa a ovesných vloček. Hodně bílkovin a sacharidů. To se týká hlavně zimní přípravy, kdy jsem hodně v posilovně a potřebuji, aby svaly rostly a byla síla na další rok.
Jak vidíš to, jak se nyní stravování hodně řeší?
Tak jasně, záleží na tom, jak se to podá. Mně bratr, který je jak jsem říkal fitness trenér jasně řekl, že nemá smyls jíst knedlíky a cpát se bílou moukou. Místo toho mám alternativy, které mohu v klidu jíst a snažím se to dodržovat. Ale každý je jiný, každému bude vyhovovat něco jiného.
Myslíš, že toto mají řešit děti, dejme tomu do 15 let? Že se tím mají nějak víc zabývat?
Myslím, že se nemá řešit, aby měly plán. Ale určitě je dobré jim říci, co je dobré jíst a co není dobré jíst. Mít vyváženou stravu. Přeci jen návyky se mění. Když bude dítě zvyklé nejíst rohlíky, tak už pak pro něj bude lehčí přejít na něco speciálnějšího podle nějakého plánu. Např. pečivo já úplně vynechávám.
Jak to vypadalo s tvou stravou v USA zemi hamburgeru, coca coly atd.?
Tam jsme měli s Martin Červinkou jídelní plán, který jsme dodržovali a do toho jsme cvičili, a takovou formu jako tam jsem nikdy neměl. Měl jsem 98 kilo, cítil jsem se velký. Na jaře jsme pak dělali výbušnější věci, shodil jsem na 95 kilo a cítil jsem se úplně skvěle.
Jak je těžké to dětem vysvětlit?
Musí to jít přes rodiče. Chystáme právě s bratrem na Hluboké přednášku o výživě a řešíme to. Protože čím dřív se to naučíš, tím je to lepší. A vše vychází z rodiny.
Jak velkým dětem na Hluboké se věnuješ?
Jedná se o děti ve věku od 7 do 15 let. Snažím se být na všech trénincích jako asistent. Nemluvím do harmonogramu tréninků, spíše sleduji, co dělají, pokud chtějí s něčím pomoct, tak jsem jim k dispozici.
Co myslíš, že by měly děti, např. do 10 let umět? S čím by měly odcházet do vyšší kategorie?
Děti to musí hlavně bavit. Když je to bavit nebude, budou odcházet. Ať se naučí házet a vědí co to je pálka.
A ti starší?
Tak tam už zapojujeme nějaké baseballové drily, tam už začíná baseball, tak aby měly baseballové základy.
Jak tě děti na Hluboké vnímají? Jsi hvězda?
Tak hvězda nemůžu říct, ale ví, co mám za sebou. Ptají se a já jim rád řeknu co jsem zažil. Rád se o své zážitky a zkušenosti podělím i s těmi nejmenšími.
Vidíš mezi svými svěřenci někoho, kdo by to mohl dotáhnout stejně vysoko nebo i výš a dál?
Ano, určitě, tam máme talentované děti a budoucí velké hráče.
Hluboká se zatím pohybuje stále ve druhé nejvyšší soutěži, kde sbírá úspěchy. Přijde mi, že je tam spokojená a nemá nějaké větší ambice. Co myslíš, jak to vnímáš?
Prozatím jsme spokojení. Máme bohužel zatím díru v kategorii U18 a U21 a čekáme, až nám tam děti dorostou a budeme mít obsazeny všechny kategorie od U7 do U21. Pak můžeme pomýšlet na Extraligu. Do té doby by to nemělo smysl. Bylo by zbytečné plácat se v Extralize, když můžeme počkat pár let, než nám děti dorostou a tým se bude moci doplnit.
Velkým problémem malých měst bývá odliv dětí na střední a vysoké školy. Myslíš, že jste schopni hráče v klubu udržet.
Ano, kousek jsou České Budějovice, kde jsou střední i vysoké školy a myslím, že je můžeme u baseballu udržet.
Co děláš, když nehraješ baseball?
Tak teď hodně hraju Fortnite (videohra, pozn. EV) a jinak se věnuju přítelkyni a posiluju.
Koukáš na baseball v televizi?
Koukám, jak na MLB, tak na australskou ABL ligu. Sledoval jsem hodně statistiky Martin Červenky. Když mám volno, tak si klidně baseball pustím a dívám se.
Co sleduješ? Něco speciálního?
Když se divám na ABL sleduju spíše vývoje zápasů, mám v soutěži pár kamarádů, tak zjišťuji, jak se jim daří, jestli vyhráli nebo prohráli. Když se dívám na MLB sleduju např. jejich analýzy švihů atd.
Dlouho nebylo jasné, kde budeš tento rok hrát. Kde tě tedy letos uvidíme?
V roce 2019 mě uvidíte v dresu Kotlářky Praha.
Jaké máš pro letošek cíle?
Chci zůstat zdravý a chci, aby mě baseball bavil jako doteď. Čeká mě ME U23 v Praze, kam se strašně těším. Můj ročník 1996 dorostl a bude doplněn dalšími mladými. A mělo by to být to nejlepší, co Česko v této věkové kategorii nabízí. Budu se na turnaj i individuálně připravovat. Miluju ME v Česku. Já vlastně nikdy nebyl na ME mimo naši republiku. Mám hrozně rád domácí kulisu, přijde plný dům, lidi fandí. Miluju, když jsou plné tribuny. A protože je to můj poslední rok v reprezentaci U23 tak chci přivést ZLATO! To je jediný cíl, se kterým na Mistrovství Evropy jdeme.
A ME mužů?
Rád bych se dostal do nominace, a udělám pro to všechno. Chtěl bych získat se seniorským nároďákem první medaili v historii. Bude to těžké, protože to bude nejnabitější Evropa v historii, ale bude to pro nás výzva.
V rámci přípravy právě na ME a kvalifikaci v pondělí odlétáte na Spring Training do USA. Co od této akce čekáš?
Tak určitě se moc těším. Čekám těžké zápasy a dobrou atmosféru v týmu. Bude to vlastně poprvé tenhle rok, kdy vyběhneme na hřiště a nebude tam ani zima ani mokro. A myslím, že to pro nás bude docela náročné, protože dosud jsme většinou trénovali ve vevnitř. Teď jdeme ven a budeme hrát proti klukům, kteří hrají baseball profesionálně, a navíc už za sebou mají asi měsíc tréninků a zápasů venku.
O to je to ale asi pro vás větší výzva…
Přesně tak. Pořád je to jenom baseball, sport, kterým žijeme a věnujeme se mu všichni naplno a už se nemůžeme dočkat až to všechno zase začne.
