Našimi dalšími soupeři ve skupině o 7-12 místo byli USA a Austrálie. Spojené státy na turnaj přijeli jako úřadující mistři světa a velcí favorité celého turnaje. Jejich nepostoupení proto bylo velkým překvapením a my jsme tak mohli porovnat kvalitu s dalším týmem světové špičky.
Zápas s USA jsme začali s Honzou Novákem na kopci. Američané se do nás pustili ostře od prvního pálkaře a dokazovali nám rozdíl třídy. Nakonec se nám podařilo ukončit směnu až po devíti bodech. My sice díky dvěma trefením a hitu naplnili mety, ale bod jsme nestáhli. Druhou směnu jsme udrželi americký útok na dvou bodech a třetí směnu bez bodu na dva outy, kdy byl zápas přerušen pro déšť. Organizátoři nás nechali čekat na hřišti s opakujícím se ujišťováním, že má každou chvíli přestat, přestože hřiště bylo pod vodou a radar hlásil déšť až do večera. Nakonec nás po více než dvou hodinách pustili do hotelu s informací, že zápas budeme dohrávat druhý den. Po zápasu s Austrálií jsme bohužel dostali na dva outy 4 body, čímž nám soupeři utekli na rozdílových 15 bodů. My jsme bohužel nedoběhli ani pro jeden bod a zápas byl ukončen.
Zápas s Austrálií byl v důsledku přerušení zápasu s USA posunut z 14:00 na 10:00, s čímž počítal původní rozpis a jak nám to více vyhovovalo vzhledem k vysokým teplotám v odpoledních hodinách. Skóre sice vypadá relativně jednoznačně, ale o jednoduchý zápas rozhodně nešlo. Rotace nadhazovačů pracovala ve složení Matyáš Hasal, Kryštof Kolev a Dan Sobotka. I přes tlak soupeře se nám daří držet celý zápas pouze na dvou bodech. Na pálce jsme přidávali body téměř každou směnu až do konečného výsledku 9:2. V klíčových chvílích podržela obrana a stejně jako proti Italům jsme dokázali pravidelně stahovat běžce ze skórovacích pozic. Celkově tedy končíme na Mistrovství světa na 8. místě s bilancí 4 výher a 4 proher.
Závěrem bych jménem celého realizačního týmu rád poděkoval všem fanouškům, kteří nás sledovali, přáli nám a psali povzbudivé zprávy. Velký dík zaslouží skupina rodičů, která cestovala až k nám do dějiště MS a pravidelně nám fandila na stadionech, velmi si toho vážíme, prostředí bylo téměř jako doma.
V dějišti jsme nebyli jedinými českými zástupci, neboť českou školu rozhodčích zastupoval Marek Vičar. Mohu-li soudit z nominací a výkonů, které jsme měli možnost vidět, tak Marek patřil k nekvalitnějším rozhodčím a Česko reprezentoval skvěle.
