Daniel Padyšák: "Věřím, že jsem lepší, než pálkař..."


Jedním z hráčů, kteří v současné době působí v USA, kde studují a hrají baseball je také nadhazovač pražské Kotlářky, aktuální Mistr Evropy do 23 let, člen mužské reprezentace DANIEL PADYŠÁK. Svátky tráví doma, a tak jsme ho trochu vyzpovídali.

Danieli, rok 2019 byl pro tebe hodně náročný – domácí soutěž, reprezentace, přesun do USA. Můžeš ho postupně nějak zhodnotit?
S Kotlářkou jsme nehráli úplně špatně, i když to nakonec nedopadlo tak, jak jsme chtěli. Měli jsme mladý tým a myslím, že na to, jak mladí hráči se v Extralize představili to bylo nakonec dobré.
S národním týmem jsme začali sezónu v Arizoně, což nám moc pomohlo v přípravě na náročný rok. Nezapomenutelné bylo pro mě domácí ME do 23 let. Vítězství byl obrovský úspěch jak pro český baseball, tak pro Českou republiku. Úspěchem skončilo i Mistrovství Evropy mužů v Německu, ze kterého jsme postoupili na olympijskou kvalifikaci. Tam jsem bohužel nemohl být, protože jsem se musel vrátit na svou Univerzitu (Charleston Southern Univedrsity), kde jsem byl celý podzim.

Jak moc tě mrzelo, že jsi v Itálii nemohl být?
Mě mrzelo hlavně to, že jsem nemohl pomoci týmu dosáhnout na to postupové místo. Sledoval jsem každý zápas, i o hodinách ve škole. I přes nepostup bylo třetí místo v té konkurenci zemí, a hlavně profesionálních hráčů, opravdu obrovským úspěchem

Ty jsi nyní studentem hrajícím baseball v USA. Jak vypadá tvůj den?
Je to každý den hodně podobné. Vstanu, dojdu si na snídani. Pak máme zhruba do 12 hodin výuku. Pak už jsme celé odpoledne na hřišti, trénink na hřišti trvá tak 3 hodiny, pak máme posilovnu a pak je vlastně prostor pro nějaké učení se na další den.

Je to tedy velký rozdíl oproti tvému běžnému dnu v ČR?
Je tu obrovský rozdíl v přístupu trenérů a v tréninkových možnostech. Mohu se věnovat pouze škole a baseballu. Jsem tu kvůli tomu. Dostávají se k nám informace, které v ČR nemůžeme mít. Mike Griffin s tím u nás začal, že sem dostal to americké myšlení a podrobné a aktuální informace o tréninku, o baseballu. Mohu jít trénovat kdy chci, do posilovny můžu jít kdy chci. Je to opravdu něco jiného.

Jakou hrajete soutěž?
Hrajeme Big South NC AA divize 1

Jaké jsou tvé cíle v USA?
Mým cílem je jednoznačně se dostat do profesionálního baseballu a do draftu.

Co proto musíš udělat?
Stále se zlepšovat a dobře házet.

Máte na univerzitě tak dobrý tým, abyste se mohli prosadit a ty se pak více ukázat skautům?
Myslím, že tým, který máme mít na další rok, má velkou šanci se dostat co nejdál to půjde. Je to baseball a nevím, jak se bude dařit, ale myslím, že máme obrovskou šanci se dostat daleko.

Jak se posunul tvůj nadhoz na tu dobu, co jsi v USA?
Snažím se zdokonalovat v tom co umím, a hlavně přidat na rychlosti. Neměním nic zásadního. Přes zimu je těžké to porovnat. Mohu pouze chodit do posilovny a trochu i házet venku a uvidíme, co mi to na jaře přinese.

Plánuješ si přidat nějaký druh nadhozu, třeba jak o tom mluvil v rozhovoru Petr Minařík, že ho další druhy nadhozu, které, se během kariéry naučil, udržely déle na
hřišti?
Myslím, že druhů nadhozu mám dost. Teď za ty 4 měsíce se mi podařilo zdokonalit change up, který mi dříve moc nešel. Chci se spíš dostat na nějakou rychlost, abych se dostal do hledáčku skautů.

Skauti se tedy zaměřují hlavně na rychlost nadhazovačů?
Ano, přesně tak. Těm moc nejde o to, kam to letí, jde jen o to, jaký vidí číslo na radaru.

Jsi znám tím, že máš rád vypjaté situace na hřišti, výzvy, těžké zápasy, nerozhodí tě téměř žádná situace, která na hřišti může nastat. Jak ses k tomu během své kariéry dostal, k takovému nastavení mysli?
Je to něco, co jsem vždy dělal. Konkrétně v semifinále ME U23 s Francií, kdy jsme vedli, ale soupeř měl obsazené všechny mety bez autu, mi přišlo, že by byla obrovská škoda ztratit takový zápas. Jediné, na co jsem se soustředil bylo dělat to, co umím - házet strajky, a ono to vyšlo.

Hraješ rád třeba karty nebo společenské hry, kde by se dala tato vlastnost trochu trénovat?
Vadí mi prohrávat, takže tyto aktivity moc rád nemám. Potřebuji mít vliv na tu situaci, která je daná. V baseballu něco umím a mohu se o to opřít. Věřím, že jsem lepší než pálkař. On musí pracovat s tím co já mu dám. A když mu nedám nic, nemůže nic brát (úsměv).

Jak je pro tebe důležitá podpora rodiny? Byli tě povzbudit i přímo v Německu na ME …
Bylo to skvělé. Pro nás to byla příležitost se po delší době vidět. Pro mě je důležité vědět, že za mnou rodina stojí, že ve mně věří. Jsou na každém zápase, který hraju. Hrozně to oceňuju a rozhodně mi to pomáhá.

Je táta spíš fanoušek nebo kritik?
To je dobrá otázka (smích). Táta je určitě největší fanoušek společně s mámou. Samozřejmě ta kritika tam občas bezprostředně po zápase je. Ale díky němu jsem tam, kde jsem a jeho kritiku beru.

Chtěl jsi být vždy nadhazovač?
No, u mě to bylo jednoduché, nebylo moc na výběr. Vzhledem k tomu, že neumím pálit, tak se to vlastně vyřešilo.

Takže tě pálka a útok neláká?
Tak některým nadhazovačům to jde, třeba Mára Minařík je výborný pálkař. Ještě zhruba rok zpátky jsem hrál za Kotlářku na 3.metě a tam mi ta pálka moc nešla. Jsem rád, že se mohu věnovat jen nadhozu a zdokonalovat se v těch věcech, které mi jdou a nesnažit se v něčem co mi nejde.

Nechybí ti tedy ten pocit, že můžeš zápas ovlivnit i z jiné stránky?
Určitě ne. Já mám spíš rád ten pocit, že můžu ty pálkaře donutit k tomu, aby se cítili tak, jako já (smích).

Takže je pro tebe důležité znát pocit toho pálkaře?
Jo, jasně. Je to důležité mít i tu zkušenost z druhé strany. Mít obraz toho pálkaře co nadhazovač může házet. Myslet trochu i za něj.

Kdybys měl vybrat jeden nejemotivnější zážitek této sezóny, který by to byl?
Stoprocentně, pro mě osobně, semifinále s Francií, ten dramatický konec zápasu, kdy se na nás soupeř dotáhl a my jsme mu pak zavřeli dveře. To byl pro mě nej zážitek. Samozřejmě, pak jsem bohužel neměl šanci být na posledním zápase ME, když jsme porazili Německo, protože jsem se musel vrátit do školy. Ale sledoval jsem to z letiště a tam ten závěr byl tedy taky dramatický. Ta otočená double play přes Martina Schneidera, Martina Červenku a Martina Červinku… To bylo taky něco!

Tak závěr tohoto utkání nemohl nechat v klidu asi žádného českého fanouška, a i kluci hned na hřišti projevili dost emocí, což u nich není úplně obvyklé….
Tak byl to rozhodující zápas, kvalifikovali jsme se na kvalifikaci. Nedivím se, že kluci dali hned emoce takto najevo. Musel to být určitě skvělý zážitek. Škoda, že jsem tam nemohl být.

Tady v té situaci Mike Griffin svým rozhodnutím ponechat na kopci Honzu Nováka určitě mnohé překvapil? Jak důležitá je takováto podpora pro výkon nadhazovače?
Já jsem se dostal k přenosu těsně před tou double play, takže jsem neviděl ty situace předtím, ale jsem moc rád, že Mike tam Johnyho nechal, že mu věřil. A asi udělal správně (úsměv). Pro nadhazovače je myslím důležité, aby se z té směny dostal sám. Pro jeho seběvědomí, pro jeho dobrý pocit ze zápasu. Když se mi nevydaří začátek, tak je důležité sám zabojovat a pomoci týmu. Nejhorší je, když se mi to nepodaří, a když to pak musí jít za mě někdo spravit.

Bylo utkání s Francií na ME U23 také tvým nejtěžším zápasem v sezóně?
Jo, stoprocentně. Jak nejtěžší, tak i nejdůležitější. Vyhráli jsme, dostali jsme se na MS v Mexiku v roce 2020. Myslím, že snad ani těžší chvíle v baseballu najít nejde.

Jak bys porovnal úroveň baseballu v kategorii U23 a mezi muži. Začínal jsi v mužské reprezentaci vlastně na Super6 v roce 2018, kdy ti bylo 18 let.
Tak v chlapské reprezentaci jsou starší hráči, kteří mají mnohem víc zkušeností, než máme my v mládežnických reprezentacích. Je hrozně důležité už jen to, že s nimi můžeme být. Pomáhá nám to s přístupem, dokážou nám poradit a pomoci s mechanikou. Mají více zkušeností. A když to pak dokážeme přenést do repre U23 tak se pak dějou dobrý věci. Ti hráči jsou prostě lepší hráči, mají více zkušeností a je to prostě jiný baseball.

V čem byl rozdíl mezi repre U23 v Brně v roce 2017 a v Praze?
V Brně jsme prostě nedokázali v poslední směně s Holandskem dát ten vítězný bod. Turnaj jsme měli stejně dobře rozjetý, ale nebyli jsme tak dominantní jako letos. Ale Holandsku jsem to nakonec vrátili na MS a letos na ME se nedostali ani ze skupiny….

Překvapilo tě to? Vypadalo to, že se všichni chystáte na finále Česko – Holandsko….
My jsme se také tak chystali, čekali jsme to, že by se tam mohli dostat. I oni na sociálních sítích dávali na vědomí, že se těší na finále. Tak možná se jim to vymstilo a chybělo jim trochu pokory. Myslím, že horší reprezentaci asi ještě na takovéto akci neměli.

Vás už hodně proniklo do seniorského týmu, nadhazovači jsou jeho pevnou součástí, Martin Mužík se probojoval do základní sestavy, Martin Červinka ukázal, že bude také platným členem. Jak to je právě třeba v holandském baseballu? Také mají tito mladí hráči, Mistři Evropy z roku 2017 takové šance v chlapském nároďáku?
Ne. To je právě rozdíl mezi českým a ostatními národními týmy. Protože my jsme v podstatě jediný evropský tým, který má hráče hrající jak za U23, tak za chlapy. Myslím, že jsem neviděl žádného z těch hráčů v mužské holandské reprezentaci. Tam hrají naturalizovaní hráči, takže oni je vlastně nepotřebují. A v tom je právě český baseball hezký, že my si ty hráče vychováváme.

Co jsi říkal výhře Izraele na Kvalifikaci a postupu na OH? Protože to je vlastně stejný systém, jaký uplatňují Holandsko, Itálie, Španělsko….
Přeju jim to, určitě, hráli skvěle. My jsme je tedy porazili a teoreticky jsme měli je t místo nich, ale to se bohužel nestalo. Tým měli dobrý. Ale to je přesně ono. Měli v týmu minimum hráčů, kteří se narodili v Izraeli… Samozřejmě jim to přeju, ale kdyby měli v týmech hrát hráči, kteří v těch státech opravdu žijí, tak by to vypadalo jinak.

To je vlastně letitý problém i pro český baseball, kdy soupeři s mohou i na ME posílit o takovéto hráče a teď to vypadá, že na to tradiční velmoci jako Itálie a Holandsko doplatily.
Je to tak, a teď se to vlastně otočilo proti nim, tato hráčská politika.

Myslíš, že tato situace, tedy postup Izraele na OH, nějak baseballu pomůže? Setkal ses třeba v Americe s nějakými reakcemi?
Co jsem se bavil s ostatními hráči a lidmi, tak nebyli moc šťastní, že v podstatě Američani, kteří hrají za Izrael by měli jet na olympiádu a americký tým, který by měl reprezentovat Spojené státy, tam třeba ani nemusí být. Mám z toho smíšené pocity a myslím, že nejsem jediný. A určitě by bylo lepší, kdybychom na Olympiádě byli my (úsměv).

Baseball je sport o statistikách. Jak sleduješ své statistiky?
Snažím se je nesledovat vůbec. Ony mnohdy vůbec nevypovídají o tom, jaký ten zápas byl. Zápas se nemusí povést a abych kvůli tomu pak byl v křeči nebo se z toho snažil dva měsíce dostat, abych měl dobré statistiky, to se mi nelíbí. Takhle by se ten sport neměl hrát. Baseball je mentální sport a statistiky na to mají obrovský vliv.

Myslíš to tak, že hlídání statistik a statistiky vůbec mají na baseball a na hráče obrovský vliv i v tom, jak se hráč psychicky připravuje na další zápas?
Přesně tak. Mohou mít dobrý, ale i špatný vliv.

Podle čeho se tedy podle tebe pozná, že ten nadhazovač je dobrý, když tedy vynecháme statistické údaje?
Jde o pravidelnou úspěšnost. Nebo spíše dát svému týmu šanci zápas vyhrát. Udržet tým v zápase, v naději na úspěch. Když jsem startující nadhazovač, tak tam přijít, a odházet alespoň 5 směn. Nemusí to být každé utkání odházet 9 inningů s 0 bodama, ale pravidelně si udržovat svou rovinu a kvalitu.

Ty jsi byl v této sezóně v zápasech hlavně closer, tedy nadhazovač, který nastupuje v posledních fázích zápasu. Bude se toto tvé postavení teď nějak vyvíjet nebo posouvat, a v čem je rozdíl?
Je to o tom se na každou situaci dobře mentálně nastavit. Jsou to jiné mentality, jiné věci, který musíš řešit. Za národní týmy jsem zápasy zavíral, ale nedělá mi problém zápasy začínat. Teď na Univerzitě bych mohl v následující sezóně startovat.

Budeš se tedy muset nějak v hlavě přenastavit?
Tak je to jiné. Není to o tom tam přijít, odházet si pár pálkařů, dostat se z nějaké špatné směny. Je to o tom tam přijít s nějakým delším plánem. Vydržet více než jednu, dvě směny. Mít lepší fyzičku, lepší kontrolu nad nadhozy. Nejde to házet pouze na strike-outy. Naopak se musíš snažit, aby ti pálkaři dělali kontakty a hráli se auty v obraně. Udržet si co nejmenší počet nadhozů, abych vydržel co nejdéle v zápase.

Jak to bude s tebou v příští sezóně? Mohou se na tebe těšit také čeští fanoušci, že se objevíš v Extralize?
Tak určitě, v Americe budu končit koncem května, začátkem června. To se Extraliga ještě bude hrát a určitě se v kotlářském dresu objevím. Budeme mít zase mladý tým, ale určitě máme šanci dostat se daleko.

Mužskou reprezentaci čeká v březnu World Baseball Classic, je reálné, abys mohl v Arizoně startovat?
Vše bude hodně záležet na tom, jak budu hrát na univerzitě. Jestli budu začínat nebo zavírat zápasy. No, není úplně obvyklé, že v průběhu sezóny trenéři pouštěli hráče na takovéto turnaje… Jsem domluvený s Mikem Griffinem, že se pokusí promluvit s našimi trenéry, ale nedávám tomu zatím velké naděje.

V říjnu je MS U23, tam už to bude jiné?
Tak tam stoprocentně pojedu. Strašně se těším, myslím, že budeme mít dobrý tým, a že bychom konečně mohli na tom světě něco pořádného předvést. Rád bych, abychom zahráli co nejlíp a přivezli co nejlepší výsledek.

Vy budete na MS v hodně podobné sestavě jako v Kolumbii a jako v Praze, bude to pro vás výhoda?
Budeme mít pořád dobrou a už zkušenou sestavu, známe se dlouho, jsme sehraní. Takže ano, měla by to být výhoda. Věřím, že i všichni hráči, kteří studují v USA budou schopni na tento turnaj přijet.

To byl trochu problém právě třeba v roce 2018 v Kolumbii, kdy někteří hráči kvůli studiu přijeli později a někteří zase museli dříve odjet. Je to trochu daň za to, že naši mladí hráči jsou úspěšní a mohou hrát a studovat v zemi, kde je baseball v jiném postavení. Není to pak malinko kontraproduktivní, když třeba nemohou být na velkých repre turnajích?
Ano, toto je nevýhoda, ale na druhou stranu už jen to, že na těchto univerzitách hrají je posouvá na jiný baseballový level, než na který by byli se schopni dostat v u nás. Ale až to vyjde a všichni tihle hráči budou na velké akci k dispozici, tak nám to určitě moc pomůže a ten tým bude na úplně jiné úrovni.

Jak vnímají v USA to, že mají na škole reprezentanta v baseballu z jiné země?
Na mé univerzitě to vnímají hrozně pozitivně. Udělal jsem i článek do novin. Trenér mě neskutečně podporuje, takže věřím, že na podzim na MS budu. Myslím, že si toho hodně cení i na těch ostatních školách.

Na co se těšíš v roce 2020?
Tak na to, že konečně budu mít možnost hrát univerzitní baseball a těším se na to, jaký to bude rozdíl oproti České republice a proti týmům, s jakými jsem hrál na Mistrovství Evropy nebo světa. Takže na to se těším a už se nemůžu dočkat.

Blíží se Vánoce, tak tu máme ještě malý Vánoční dotazník:
Oblíbená pohádka: bezkonkurenčně Mrazík
Oblíbené cukroví: kokosky, už jich je půlka snězená
Vánoční tradice: tradice moc neřešíme, párkrát jsem zkoušel nejist maso, abych viděl zlaté prasátko, ale nějak to nefunguje, tak jsem se na to vykašlal (smích)
Oblíbená koleda: vánoční písně a alba Elvise Presleyho a Karla Gotta
Vysněný dárek: to, že mohu být zase se svou rodinou

Starší články
Weby ČBA na doménách baseball.cz používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Více informací