Po první účasti našich žen na Mistrovství Evropy jsem byl k ženskému baseballu dost skeptický. Průměr 18 met zdarma na utkání jasně hovořil o tom, že úroveň byla dost slabá.
Když mi Petr Ditrich nabídl, abych se stal hlavním trenérem žen řekl jsem si, než něco odsoudíš, měl bys to poznat. Oslovil jsem Tomáše Cahlíka (Cáju) ze Šumperka. Ten si myslel, že si dělám legraci, tak kývnul a pak už nemohl vycouvat. Cája je člověk do nepohody, a já dokážu nepohodu úspěšně vytvořit, proto byl moje první volba. Druhým asistentem se stal Mustafa El Ghannam. Chtěli jsme někoho, kdo zná brněnský baseballový region. Vycházeli jsme ze dvou teorií - Muž musí dobře hrát, aby se dobře cítil. Žena se musí dobře cítit, aby dobře hrála Brian - Cain sportovní psycholog, žák Kena Ravizzy a druhá: Muži (lovci) vyjednávají, ženy (sběračky) kooperují - z divadlení hry Caveman.
Program jsme domluvili tak, že jednou měsíčně bude celorepublikové soustředění v hale na Tempu, později venku na Kotlářce, na Technice a na Hluboké a jednou za měsíc regionální, s tím, že se pak pokusíme zajistit i utkání proti vhodným soupeřům. Předchozí trenéři byli velmi nápomocní s informacemi a my se rozhodli soustředit hlavně na nadhoz. Na srazy jezdily dívky podle svých možností a vytížeností softballem. Nutno podotknout, že softballoví trenéři nám vycházeli notně vstříc. Pomalu se začalo formovat jádro týmu. Podařilo se nám sehrát čtyři přátelská utkání (proti Technice B, Hluboké U15 a 2x proti mužům Chocně), ale všichni soupeři byli nad naše síly. I když výkon ženského družstva byl poměrně slibný, pořád se nedalo usoudit, jak na tom budeme ve srovnání s ostatními soupeřkami. Širší veřejnosti se družstvo představilo na All Star Game a na PBT.
Před odjezdem na ME v Montpellier bylo v plánu soustředění v Chocni, ale Musťovi hořela práce, Cája byl domluven na odpolední tréninky, takže to mělo stát na mně a pomoci z Chocně. Jenže já si přivezl z Izraele nežádoucí suvenýr v podobě Covidu, takže celé soustředění stálo na Cájovi, který si upravil pracovní dobu a absoloval soustředění v podstatě sám s výpomocí choceňských Orlů, za což všem patří veliký dík.
Do místa konání ME odjela výprava neděli 31. července bez hlavního trenéra, ale v dobré náladě. V pondělí, samozřejmě po odjezdu výpravy, jsem dostal povolení od lékaře vycestovat za týmem. V úterý 2. srpna jsme absolvovali první trénink na hřišti, kde vnitřní pole tvoří antuka (nebo spíš hlína) a umělá tráva a vnější pole je štěrk. Do toho Francii zasáhla vlna veder, takže teplota byla pravidelně 35° a víc.
Sledovali a skautovali jsme soupeřky. Británíe vypadala velmi hratelně, byť měla několik naturalizovaných hráček ze zámoří. Ženy Francie a Nizozemska vypadaly lépe, ale také nikoli neporazitelně.
První zápas proti Velké Británii byl propadákem a nahrával všem, kteří se vymezili proti ženskému baseballu. Nepálili jsme, dávali mety zdarma, dělali chyby po metách a v kaučovských rozhodnutích. Jestliže na předchozím ME byl průměr met zdarma 18, my jich v tomto utkání dali 27!! Tři volné mety na hráčku a 5 na jednu směnu!
Realizační tým se rozhodl, že utkání budeme řešit a hodnotit až večer, abychom trochu vychladli. Hlavní myšlenka "rozboru" utkání byla - nemůžeme doufat v lepší minulost. Prostě jsme dostali naloženo, tedy spíš jsme si naložili sami, ale krása tohoto turnaje a vůbec celého baseballu je, že další utkání začíná za stavu 0:0. "Porazíme Francii a Holandsko a uvidíme," řekli jsme si a navíc jsme věděli, že o nás soupeřky nemohly při takovém výkonu nic naskautovat.
Proti Francii nastoupil úplně jiný tým. Tereza Šustrová házela skvěle a pole fungovalo nejlépe za celou dobu. Také na pálce se nám dost dařilo. Výsledkem byla první výhra našich žen vůbec a hned nad úřadujícím mistrem Evropy.
Zápas proti Nizozemkám zahájila Eva Ventrubová, po ní nastoupila Miluška Šprdlíková a utkání bylo zpočátku jak na houpačce. Obě družstva hrála o účast ve finále, ale my měli v rukávu trumf. Karolína Blažková, které se proti Britkám moc nedařilo, neumí zaházet špatně dva zápasy po sobě. Navíc se přidala pálka a Holanďanky ani nevěděly odkud to přišlo. Smršť bodů na naší straně a bezchybný výkon na kopci znamenal naše další vítězství a účast ve finále.
Ve finále nás čekaly Francouzky, které dokázaly otočit zápasy s Nizozemskem a Británií v závěrečných směnách. Pro finále zvolily hráčky galského kohouta velmi dobrý tah. Vynechaly trénink pálky a tím ušetřily dost sil. My jsme nechtěli měnit zaběhnutý rituál, a to byla moje velká chyba. Síly ve finále chyběly. Holky odehrály ve vedru čtyři utkání, a to bylo znát na zraněních i únavě. Ve finále byly Francouzky lepší a šly tvrdě za vítězstvím a pomstou za utkání ve skupině.
Druhé místo sebou nese hořkost prohraného finále, ale jsem na všechny hráčky hrdý za to, jak se dokázaly po prvním výprasku neuvěřitelně zvednout a odehrát ME nejen kvalitně, ale i radostně.
Zvláštní dík patří manželům dvou čerstvých maminek, kteří jeli s námi a kromě kojení zvládali péči o, teď už naše baseballové děti, Jasmínu a Františka. Samozřejmě nesmí chybět i poděkování dalším členům baseballových rodin, kteří vážili tak dalekou cestu za svými ženami či dcerami a byli hodně slyšet. Rozhodně je potřeba poděkovat i České softballové asociaci za vstřícnost při uvolňování hráček.
Co na závěr - nepřepsali jsme dějiny - jen jsme připsali další úspěšnou stránku pro český baseball, za což děkuji všem, kteři na tom měli podíl - ať už pozitivní, tak i negativní, který podle mého názoru děvčata nabudil ke skvělým výkonům. Za svoji docela dlouhou praxi v pálkovacích hrách, musím říct, že tento turnaj bude v mé paměti mít výjimečné místo.
Milé dámy děkuji, bylo mi ctí.
Fotogalerie z ME zde (autor: Glenn Gervot)
A na závěr několik statistik:
