Úroveň mládeže je odrazem naší péče, kterou jí věnujeme. Převážně v klubech, v tréninkových centrech, v akademiích, ve výběrech regionálních a reprezentačních. Většinou jako trenéři hledáme rovnováhu mezi jediným měřitelným cílem naší práce, jímž je výsledek na hřišti, a mezi hůře popsatelným, často využívaným popisem situace - jak moc se hráči pod něčím vedením zlepšili :).
Co vše stojí za pojmem naše mládež a jaké výsledky má naše desetiletá snaha vyrovnat se nejlepším baseballovým zemím Evropy?
Základním kamenem naší mládežnické pyramidy jsou jednoroční rozvojové soutěže a turnaje do 10 let. FirstCup, RookieBall, SuperCup, soutěže a turnaje, které se dětem snaží skvělí organizátoři ozvláštnit, zatraktivnit tak, aby měly baseball rády a byly to pro ně nezapomenutelné zážitky. A zároveň kladou velký důraz na morální kodex pro rodiče a trenéry. Jak chování se k sobě navzájem, tak k soupeřům a rozhodčím.
Potom není žádný problém, abychom soutěže, kde se již hraje baseball (s nadhazovačem) nazvali výkonnostními a smysl tréninku byl v soupeření a porovnávání herní úrovně. Oproti jednoročním rozvojovým soutěžím jsou to již dvouleté kategorie až do 15 let.
Vrcholnými mládežnickými soutěžemi jsou naše tříleté kategorie. Kategorie juniorská do 18 let s regionálními soutěžemi a celorepubliková soutěž do 21 let. Tady by bylo pokrytecké mluvit o tom, že výsledek není důležitý. Je to základní cíl sportovního soutěžení a cíl tréninkové snahy.
Pamatujete si ještě na změnu věkových kategorií?
Podařilo se nám něco, co v Evropě nemá obdoby, jak výsledkově tak i systémově. Před 4 lety jsme dokázali změnit strukturu mládežnických soutěží tak, abychom byli ještě více konkurenceschopní. V kategorii dvanáctiletých nám to přineslo úspěch až neuvěřitelně rychle (braní z met, větší hřiště). Přestože světová klání v tak mladém věku nepatří rozhodně k našim základním cílům, získali jsme si naším loňským 8. místem na MS U12 respekt v baseballovém světě, oproti až posměchu nad výkony Francie a Ruska o 2 roky dříve. Vytvořená struktura mládežnických soutěží a pyramida mládeže také pomohly k úspěchům také regionálních výběrů v největších světových mládežnických organizací, v soutěžích Litlle league, Pony a poslední roky PG. První účast výběru na Světové sérii Junior LL v roce 2013 prolomila mnohaletou bariéru a následné dvě účasti na Světové sérii LL v historickém Williamsportu byly z říše snů. Celkově téměř již 20 Světových sérií v těchto třech organizacích a přes 200 našich účastníků může být velkou budoucností našeho baseballu.
A jak vypadá celkový souhrn a zhodnocení naší systémové snahy?
Reprezentační srovnání s Evropou a světem na hřišti?
ČR - po deseti letech snahy se nám podařilo vytvořit kompletní pyramidu mládeže, počet mládežnických týmů v soutěžích se téměř zdvojnásobil. V deseti věkových kategoriích v roce 2018 hrálo přes 250 mládežnických týmů.
EVROPA - v evropském prostředí se nám podařilo dostat se v posledních letech do absolutní špičky. Stali jsme se v roce 2018 první evropskou zemí, která kdy měla v jednom roce positivní bilanci jak s Holandskem (výhra na ME žáků a MS U23, prohra na ME U18) tak s Itálií (výhra na ME U18, prohra na ME žáků), tedy historicky dvěma nejúspěšnějšími baseballovými zeměmi. Po loňské bolestivé prohře v nastavené směně ve finále ME do 23 let s Holandskem, a letošní vítězné odplatě na MS U23, jsme se pro letošní rok dokonce stali nepsanými mistry Evropy v nejstarší mládežnické kategorii do 23 let:).
(a to jsme z různých důvodů během MS neměli k dispozici po celou dobu turnaje 5 hráčů, kteří v české extralize patří mezi špičku).
V Evropě se nám podařilo dobýt takové pozice, o kterých se nám před pár lety ani nesnilo. Máme být skutečně na co pyšní a všem, kteří se na práci s mládeží podíleli, můžeme být vděčni. Samozřejmě, že vždy, když je úspěch, najdou se nepřející, kteří se většinou na ničem nepodíleli a dosažené výsledky relativizují. Ale pravda je taková, že německá, francouzská, španělská, belgická mládež by si o našich výsledcích a účastech na MS mohla jen zdát! A to jde většinou do jejich mládežnických programů mnohonásobně více peněz. Můžeme být hrdi na to, co se nám podařilo. Doporučuji si tyto roky zapamatovat.
SVĚT - samozřejmě, že s těmito úspěchy v Evropě přichází chuť a očekávání se prosadit i ve světové konkurenci. Vzhledem k tomu, že se tyto turnaje hrají na jiných kontinentech, jednou za 2 roky, mezi 11 nejlepšími výběry světa je každý i dílčí úspěch zázrakem. Co by za to daly jiné sporty nebo naši muži, aby se vůbec dostali na turnaj, kde hraje 12 nejlepších výběrů. V tabulce pod článkem je pro představu naše úspěšnost na světových mládežnických turnajích od roku 2010. Kromě opakovaných umístění do 10. místa na světě je také těžko uvěřitelné, že jen jednou jsme se na žádné MS nekvalifikovali a dokonce třikrát jsme se v jednom roce účastnili obou MS, které byly ten rok pořádány. A i to, že jsme posledních 8 turnajů neodjeli bez vítězství, má svou hodnotu. Jsme malá země a nemáme takovou kvantitu dobrých hráčů jako světové týmy, není jednoduché nahradit jakéhokoliv kvalitního hráče. Většinu výsledků jsme dokázali jako kolektiv, ne jako individuality v nějaké soutěži. Naprostá většina hráčů a trenérů si vážila a ctila možnost reprezentovat svou zemi, náš baseball. Jedině tak, že v tom budeme pokračovat, že budeme schopni využít své osobní kvality ve prospěch týmu, potlačit případné klubové šarvátky a nenechat se otrávit zapšklostí neúspěšných, jedině tak máme šanci prosadit se v budoucnu i na světové scéně stejně jako třeba Itálie. A hlavně pořád nefňukat, že ostatní mají hráče narozené mimo Evropu (podobně jako se o tom před pár lety pořád mluvilo v juniorské kategorii, kdy si nikdo úspěch v nejstarších mládežnických kategoriích neuměl představit a hledal se jen zástupný důvod neúspěchu).
A co se zatím nedaří?
Tím, co se zatím nedaří je dostatečné zvyšování průměrné a maximální rychlosti nadhazovačů. Rychlost a přesnost při zachování zdraví, tedy lidově neurvat si ruku na úkor snahy zrychlit. Rezervy jsou i ve fyzické kondici hráčů, naopak někdy dochází z přemíry snahy a počtu tréninků až ke katabolickému stavu, tedy přetrénovanosti a menší regeneraci. Velmi nebezpečný je také odklon od obrany, hraní hráčů na pozicích z důvodu útoku vede k neuvěřitelnému počtu chyb nejen na vrcholných akcích. Nejen většina reprezentací, ale i soutěže včetně Extraligy zažívají těžko uvěřitelný propad v obranných číslech. Není jednoduché potom mladým hráčům na příkladech ukázat důležitost tréninku obrany. Rozhodně to není jen o zapisovatelích v našich soutěžích, jak by se mohlo zdát. Není náhodu, že v této dílčí činnosti jsme letos na posledních dvou vrcholných reprezentačních turnajích byli zdaleka nejhorší.
Všechno jsou to výzvy do budoucna, ČBA se v nejbližších letech bude snažit ve spolupráci s MLB zapracovat házecí program, který by měl naše nadhazovače zlepšit. K tomu sama rozjela ještě program na zkvalitnění kečrů v obraně – viz níže promovideo z posledního Nymburku. Prvním krokem jak zlepšit fyzickou kondici hráčů by mělo být standardem minimálně jednou týdně posilování i během sezóny. V off season je téměř jedno jaký posilovací program děláte, kolik peněz za něj zaplatíte, když v něm nepokračujete v sezoně. Nejsou to neřešitelné věci, ale musí jim uvěřit všichni, kteří s hráči, nejen mladými, pracují.
Motivací pro tyto změny by měly být úspěchy, kterých jsme společně dosáhli. Vždy se daleko lépe pracuje, když práce nese ovoce. Využijme toho a udělejme vše, abychom byli i na dalších evropských a světových kláních úspěšní. Ať se i nadále kvalifikujeme alespoň na jedno MS ročně a muži se ctí hrají olympijskou kvalifikaci o účast v Tokiu.
Osobně děkuji všem, kteří mi za těch 12 let s mládeží pomáhali, jak v KMR, TMK, VV, tak v reprezentacích a v klubech. Díky, stálo to za to!
Pavel Chadim
Přílohy:
1)tabulka výsledků na MS od roku 2010
2)video z Programu PRO (program rozvoje osy)
