Martin Červinka: "Myslím, že se může stát cokoli..."


Martine, máš radost?
Určitě mám radost, kdo by neměl, když jsme postoupili na turnaj, ze kterého se můžeme dostat na olympiádu.

Jak vypadala z tvého pohledu ta skvělá double play, kterou jste s klukama zahráli v závěru zápasu s Německem?
Vše se seběhlo tak rychle, že jsem neměl čas o té situaci přemýšlet. Podíval jsem se doleva, kde Šnajdy (Martin Schneider) skákal po balónu, viděl jsem, jak balón letí na domácí metu a rychle jsem běžel na třetí, kdyby něco. Na domácí metě se Berry (Martin Červenka) rychle otočil a vidím jen, jak má oheň v očích a hází to na mě a pak se něco stalo a měl jsem ten balón v rukavici.

Pamatuješ si přímo ten catch?
Pamatuju, bylo to o zem, a protože Berry má hodně dobrou ruku, tak to letělo rychle, a když jsem viděl, jak to letí do země, tak jsem si říkal hm, to je v háji. Zkusil jsem to chytit, na metu jsem si tak trochu sedl a vyšlo to (úsměv).

Po této skvělé akci, když byly dva auty, už jsi věřil, že vyhrajete?
Ano, po tom, co jsme zahrály ten double už jsem věřil. Ale jak byly ty plné mety, tak jsem se vrátil do situace na ME U23 do zápasu s Francií (semifinále), kdy byla úplně stejná situace. Obsazené všechny mety bez autu, poslední směna a šlo nám o všechno. Tady byl místo Padyho (Daniel Padyšák) na nadhozu Johny (Jan Novák) a nevím, jestli dělají v Kotlářce něco speciálního, že dokáží zahrát tyhle situace s obsazenými metami bez autu.

Na tiskové konferenci před odjezdem na ME jsi dostal zvláštní otázku, jestli bys vyměnil zlatou medaili za účast na OH. Změnila by se nějak tvá odpověď poté, co jste zase o krůček blíže případné účasti na OH?
Je to těžké na něco takového odpovědět. Jsou to dvě rozdílné věci, dva oddělené turnaje. Samozřejmě olympiáda má jinou váhu než cokoli jiného. Já nechci říkat, že bych vyměnil medaili, kterou už mám, a kterou jsem si vybojoval, ale za účast na olympiádě byl schopen dát hodně.

Můžeš porovnat relativně klidný turnaj ME U23 s těmi vypjatými zápasy v Německu na šampionátu?
Rozdíl je určitě v soupeřích. V Německu byly týmy nadupané, měly plno profesionálních hráčů. Na ME U23 jsme měli lehčí skupinu a v zápasech jsme byli favorité, stejně jako Holandsko a Německo. A také jsme to tak brali. Věděli jsme s klukama, že, po finále v roce 2017, na to máme. Víceméně jsme byli stejný tým a chtěli jsme jen to vítězství. Na ME každý mohl vyhrát a je to jiný baseball.

To se asi ukázalo např. v utkání o 3. místo, kde Španělsko porazilo Izrael (16:11) a my jsme přitom tohoto soupeře málem ve čtvrtfinále porazili (prohra v tie-breaku).
Na těchto turnajích to tak bývá. Týmy jsou tak vyrovnané a plné dobrých hráčů, takže pak rozhodují opravdu maličkosti. My jsme také porazili jako jediní mistry Evropy z Holandska, ale naopak jsme prohráli s Velkou Británií, která nakonec ani nepostoupila do čtvrtfinále.

V mužské reprezentaci máš jinou roli, než třeba v U23 a Dracích, jak vnímáš tuto situaci?
Každý hráč má v takovýchto reprezentačních týmech nějakou roli. V U23 jsem byl tahoun, teď, o měsíc později, jsem tu jako mladý hráč, vnitřní polař navíc, který tam prostě je, když se někomu něco stane. Moje největší úloha je odehrát vnitřní pole, když Šnajdy bude házet. Jsem s tím srovnaný beru to, snažím se v té roli udělat vše co umím, ale samozřejmě mířím výš.

Tys byl na pálce v obou nastavených směnách, které nedopadly ve prospěch českého týmu, ani tvé další starty nebyly tolik úspěšné, jak v průběhu turnaje pracuješ, jako dobrý pálkař, s takovými dílčími nezdary?
Když jsem šel v turnaji poprvé na pálku a dal jsem hit, tak jsem si říkal, že je to v pohodě. Pak jsem šel dál a už to nebylo takový „žůžo“. Je to těžké, nejsem zvyklý, že bych nehrál od začátku zápasu a pak šel v poslední směně pálit. Není to úplně jednoduché. Navíc v konci utkání hází nadhazovači, kteří jsou na tuto situaci připravení a trénovaní, jsou to většinou rychlí nadhazovači a jejich úkolem je dělat auty. Bral jsem to tak, že jdu udělat co nejvíce jde, ale nevyšlo to. Ale vyjde to zase jindy. Snažím se to hodit co nejdříve za hlavu. A je to tak, že z každého zápasu, z každého stavu, z každé situace a chyby se dá poučit a příště z toho těžit.

Utkání s Německem nebylo nakonec tak bohaté na dobré odpaly a rozhodly vlastně homeruny. Tobě se povedl hezký dvoumetový odpal, ale pak už tě další hráči nedokázali posunout k bodu.
Nám se povedlo v tomto zápase vytěžit z minia maximu. Někdy to tak vyjde, že se ty dobré odpaly nesejdou. Člověk má soukromou radost, může se mu v utkání dařit, ale když se prohraje, tak ta týmová radost chybí. Je to zvláštní.

Čeká vás teď pět těžkých zápasů v Itálii, prvním soupeřem bude evropský šampion z Holandska. Vy jste byli celé ME pod tlakem, že musíte každý další zápas vyhrát. Myslíš, že teď už můžete, jak se říka „jen překvapit?“
Nelíbí se mi to rčení že „můžeme jen překvapit“ Myslím, že se může stát cokoli. Holanďany jsme porazili a můžeme je porazit znova. To samé se může stát s jakýmkoli jiným týmem. Oni mají za sebou také těžké zápasy, může se jim zranit nějaký hráč. U nás se může stát, že všichni budou mít formu jako Šnajdy (úsměv) a bude to vypadat všechno úplně jinak. Turnaj, který jsme odehráli, byl specifický v tom, že jsme na něm měli dva cíle. Normálně je to tak, že chceš na mistrovství Evropy dostat placku. My měli dílčí cíle - mít medaili a dostat se na kvalifikaci. Medaile nevyšla, ale na kvalifikaci jsme se dostali. Dílčí cíl byl tedy splněn a teď je další dílčí cíl dostat se na olympiádu.

Těšíš se, baví tě po tom těžkém týdnu a 8 zápasech v 9 dnech ještě baseball?
Určitě. Každý to má tak, že když je unavený tak si říká, že už nemůže, že nechce. Ale myslím, že i klukům, kteří odehráli celý turnaj a byli unavení, že ta radost po vyhraném zápase, že se nám podařilo probojovat na tu kvalifikaci, že všem vlije trochu energie. Máme dva dny bez baseballu, odpočineme si a na středu budeme nachystaní.

Starší články
Weby ČBA na doménách baseball.cz používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací