Ohlédnutí za zlatým ME U15 2021


Je neděle 8.8.2021, přesně 14 dní poté, co v Komárově na Městském baseballovém stadionu začalo pršet a naše cesta za snem byla vydatným deštěm přerušena. Zároveň je to nyní malá chvíle poté, co jsem si konečně vybalil tašku po uplynulém turnaji a udělal tečku za představou, že zazvoní telefon a dostaneme šanci dohrát finálový zápas do konce na hřišti. Přesně dva týdny mi trvalo, než jsem si dal dohromady, kde naše cesta začala, co vše jsme na ní zažili a kam povede.

1. Kde jsme začali?
Vše odstartovaly telefonáty Filipa Procházky, který začal dávat dohromady realizační tým. Filip je mládežnickým trenérem Tempa Praha, pochází z Mladých buků a má letité zkušenosti z národních týmů U12 a U15 – 8. místo na MS U12 2019. Realizační tým doplnil o dva zkušené trenéry mladších ročníků, konkrétně Jana Felkla (tedy mě). Aktuálně působím u patnáctek Hrochů Brno jako asistent, původem jsem z Blanska, hrál jsem za Draky Brno a letos to byl pátý rok u národního týmu do 15 let. Druhým „ásem“ byl Jakub Sládek, hráč a trenér Kotlářky Praha, vítěz Extraligy, člen Klubu homerunářů, který si ošahal profesionální baseball v US (Philadelphia Phillies) a v Japonsku. Měli jsme tedy obsazen dugout, coache na první i třetí metě, ale zatím nám scházel trenér nadhazovačů. Zájem jsme projevili o Filipova trenérského kolegu, Jakea Rabinowitze. Naštěstí jsme nedostali košem a posílili o profesionálního trenéra klubu Tempo Praha. S touto skvadrou jsme na podzim roku 2020 uspořádali výběry na Hvězdě v areálu klubu Třebíč Nuclears. Již zde nám vypomáhal Petr Janderka z Hrochů, který se nakonec k realizačnímu týmu přidal v červnu 2021, jako případný záskok za Jakea, který měl zároveň hráčské klubové povinnosti. Petrovy trenérské zkušenosti sahají hluboko do historie klubu Hroši Brno, pyšní se titulem v kategorii U18 z roku 2019 a stříbrem z roku 2020. Na zmíněných podzimních výběrech jsme venku viděli 40 nadhazovačů a 72 hráčů, ze kterých jsme vybrali 48 postupujících. Bohužel, do zimní přípravy nám hodil vidle covid a byli jsme odsouzeni k online tréninkům a pohovorům.

2. Co vše jsme zažili?
V roce 2021 jsme se poprvé setkali „až“ v termínu 17. a 18.4. V sobotu proběhly tréninkové jednotky v Praze a v neděli v Brně. Formát byl dán pandemickými podmínkami, tedy čtyři 90 minutové bloky po šesti hráčích na jeden den. Další minisoustředění hráči absolvovali znovu v blocích, ale nyní pouze v Brně na Kraví hoře, a to v termínu 8.-.9.5. Nutno podotknout, že již zde přišli na výpomoc stálice seniorského NT, Jakub Hajtmar a Petr Minařík. Nejednou s námi pracoval také Martin Škaroupka z Techniky. Širší výběr U15 dále absolvoval ve dnech 27.-.30.5. čtyřdenní soustředění v Praze. Vzhledem k pandemickým opatřením jsme byli nuceni odstoupit z přípravného turnaje v Itálii. Náhradní program byl náročný, ale velmi prospěšný. Posunuli jsme se zase o krok dopředu. Velké díky patří všem pražským klubům, jmenovitě Eagles, Tempu, Kotlářce a Sabatu, se kterými jsme sehráli přípravná utkání. Po této akci se soupiska zúžila na skoro konečných 21 hráčů. Další realizovanou myšlenkou pro kvalitní přípravu bylo soustředění v pražské Tróji na Sabatu a sehrání čtyř zápasů s německým Regensburgem. Bohužel nás před tímto soustředěním opustil Lukáš Kalandra se zlomenou rukou a účastnit se nemohli ani Max Lukeš a Filip Kubíček ze zdravotních důvodů. Šanci proto dostali další čtyři dříve vyřazení hráči. Na výběhu ve Stromovce nás znovu navštívila Barbora Procházková, mistryně ČR ve sprintu, která nám udělala další výtečný warm up trénink. Ve čtvrtek si nadhazovače vzal Joey Wagman, izraelská posila Tempa Praha a zároveň účastník OH v Tokiu, kde startoval dva zápasy. V pátek měl na starost kečry Phil Steering, další z posil Tempa. Dalším opepřením mezi baseballovými dávkami byla jízda na raftech na olympijském kanále. Sice nás nevedl Rohan ani Prskavec, ale minimálně jsme měli tu čest vyfotit si jejich lodě :D. Víkendový program byl jasný a sestával ze dvou dvojzápasů. V sobotu nás pohostili Legionáři v Regensburgu a domu jsme si dovezli dvě výhry. V neděli jsme se museli smířit s remízou a prohrou, ale zároveň celkovou pozitivní bilancí. Důležitým aspektem bylo porovnání sil s relativně neznámým soupeřem, kdy naši pálkaři čelili rychlostem okolo 125 km/h. Během tohoto setkání s k našemu týmu přidal „Musťa“ El Ghannam jako iscorekeeper. Rutinní záležitostí se od tohoto setkání stalo také „Prostřeno“ aneb denodenní zásobování našeho dugoutu výstřelky lokální rodinné gastronomie. Jasnou desítkou odstartovala Fejtička první večeři.

Na finální přípravu před ME v místě dějiště samotného turnaje bylo nakonec pozváno 25 hráčů s vědomím, že těsně před mistrovstvím se budeme muset rozloučit s pěti z nich. Pro tuto variantu jsme se rozhodli vzhledem ke konání turnaje v ČR. V sedmi přípravných dnech bylo v plánu odehrát pět utkání s Německem a dvě s Francií. Hned první den propršel, ale Němci se stejnou touho připravit se co nejlépe vysokým počtem utkání neměli problém sehrát dvojzápas následující den. Další den jsme zvládli další dva zápasy a ukořistili čtyři cenné výhry pro psychickou pohodu. Po pátém sobotním zápase bohužel nastala chvíle ořezání sestavy na konečnou dvacítku. Po letošním „cutu“ rozumím ještě méně tomu, jak vybírají tým Američané, kteří hledají z tisícovek hráčů. My ho hledáme z desítek a stejně je to pekelně těžké. Nakonec jsme se museli rozloučit s Michalem Cajzem z Hluboké (roč. 2007), Filipem Kučerou z Kladna a Filipem Fukarem, Ondrou Navrátilem a Janem Ukropcem z Hrochů. Délka setrvání těchto hráčů svědčí jasně o jejich kvalitách a u některých rozhodla aktuální forma, u některých fyzická kondice a v neposlední řadě také psychická odolnost. Další dvě utkání jsme již sehráli s turnajovou rotací nadhazovačů. V posledním měření sil jsme nestačili na německý výběr, který si tak vytvořil mentální berličku. Příprava byla vydatná a objevila se první mikrozranění. Honza Čevela bojoval s bolavým kolenem a Pavel Jozek s nataženými stehenními svaly. Každodenní strečink na hřišti nebo u koupaliště na Riviéře a relaxační činnost v podobě návštěvy kohoutovického aquaparku a vyhlídky na Špilberku nebyly pro každého až takový odpočinek, ale vše je o zvyku. Kdo makal v zimním období, ten se nyní usmíval. Obrovským plusem této přípravy bylo seznámení se s úrovní hry soupeřů, kteří nás čekali. Ještě den před turnajem jsme ale bojovali sami se sebou při souhrách obrany proti úlivkám. Světe div se, nebylo to potřeba. Stanovili jsme si přístup v útoku. Na pálce nehledej krásné nadhozy doprostřed, protože ty uvidíš maximálně dva za zápas, ale buď agresivní od prvních nadhozů. Technické nadhozy měli z našich pálek jasný cíl, kterým byl „opo gap“. Nakonec mi přišlo, že do finále se dostaly týmy se stejným útočným přístupem. Na metách jsme si pomáhali čtením signálů soupeřů (Německo i Francie) a většina technických nadhozů znamenala krádež mety, ale samozřejmě s hráčem, který má „hot wheels“. Běžci na první i druhé metě mě museli proklínat, protože poslouchali pořád to stejné dokola – počet outů, jaký má pickoff, přemýšlej o metu víc. Silnou stránkou byl nadhoz, kdy jsme měli k dispozici devítku nadhazovačů a nebáli se použít nikoho z nich. Zde jsme věděli, že se budeme moci opřít. Úterý, den před ME, jsme zakončili 20minutovými bloky trenérských přednášek na hotelu a byli jsme připraveni.

3. Samotné ME
Jak již nyní všichni vědí, Rusko nepřijelo z důvodu barev na covidové mapě, a to pro naši skupinu znamenalo o zápas méně. Tím pádem to lehce pozměnilo také rotaci nadhazovačů. Každý tým tím pádem mohl jít do obou zápasů s lepšími hráči a nemusel řešit, kdy bude baterka na zápasy o umístění odpočívat. První turnajový den jsme dopoledne strávili u Hrocha s batting practice, volným odpolednem a navečer jsme vyrazili skautovat utkání Francie x Německo. Francii se podařilo postarat se o první turnajové překvapení, když po sedmi směnách odešla ze hřiště jako vítěz v poměru 6:5. Jedno bylo jasné. Německo bude muset v pátek s námi vyhrát. Do čtvrtečního souboje s Francouzským výběrem jsme šli naplno s Honzou Kozlem na kopci. Patnáct hitů z českých pálek a k tomu dvanáct volných met znamenalo vysoký rozdílový výsledek 19:3. Naši nadhazovači rozdali sice také devět met zdarma, ale obdrželi pouze tři hity. Vstup do turnaje vyšel dobře. Perličkou zápasu byly čtyři trefení nadhozem Jardy Moravce, který k tomu přidal ještě jeden singl. V levém poli se blýskla Týna El Ghannam dvěma důležitými zákroky hned v první směně.

Matematika na pátek vycházela jasně. Když vyhrajeme jakýmkoli rozdílem, jsme první a Němci třetí. Když prohrajeme o sedm a méně bodů, jsme stále první ve skupině, ale Německo druhé. Pokud bychom prohráli o šestnáct až osm bodů, jsme druzí a Němci první. No a kdyby nám Němci nadělili rozdíl sedmnácti bodů, spadli bychom na třetí místo. Rutina, rutina, rutina. Ráno znovu lehké BP a strečink s Danem Ondrouškem. Zápas. Na kopci začal proti Němcům Matyáš Landa. Ve třetí směně jsme sice prohrávali 0:2, ale v dalších směnách jsme otáčeli na 4:2. Němcům se podařilo korigovat na 4:3, ale to bylo vše. Kouzelníkem tohoto „matche“ byl Honza Kozel v pravém poli, který pochytal devět luftů, postaral se o jeden doubleplay a připsal si jeden single. Nepodání ruky Georga Bulla (headcoach Němců) bylo pochopitelné, ale nedůstojné. Vyhrál poslední tři ME do 15 let a z letošního ME U18 přivezl bronz. Hrát proti jeho týmům byla vždy výzva a o to cennější bylo páteční vítězství. Na Slovensku v Trnavě se dohrála druhá skupina, když Itálie porazila Holandsko 12:2 a tím nám přidělila soupeře ze země tulipánu do semifinále. Usínali jsme s pocitem, že karty jsme nemohly mít lépe rozdány. Netíží nás zranění, tým je v neskutečné pohodě, hrajeme na domácí půdě, soupeř dostal debakl a jede na večerní zápas na cizí hřiště.

Sobotní dopoledne patřilo strečinku a srando hrám kousek od hotelu na travnaté ploše. Odpoledne jsme přejeli na MBS, kde se po Extralize konalo HR Derby. Rozpálení se tím pádem přesunulo do klecí a možná dobře pro nás. Holanďani neviděli naši sílu na pálce a netušili vůbec proti komu stojí. Po viditelně nervózním showtimu jsme mohli jít do hry. A Honza Kozel se rozhodl učarovat na kopci zázrak. Holandští pálkaři si nevěděli rady a nepochopitelně čekali, asi až zahřmí“ a byli vcelku bezzubí proti frýdeckým petelicím, přitom každý viděl před zápasem i ve hře jejich baseballovost. Náš útok sešlápl plyn hned v druhé směně, přivezl čtyři body a v dalších dvou směnách přidal po třech dobězích na konečných 10:0. Hitů jsme dali pouze šest, k tomu jsme vybojovali sedm met zdarma a pět trefení. Dařilo se nám stahovat běžce v důležitých chvílích. Jonáš Krejčí, devátý pálkař, si připsal tři RBI. Vysvobozujícím byl zahraný double play na prvního pálkaře pořadí a nejrychlejšího běžce a spojku Amaricia Franka. V páté směně si soupeř připsal třímetový odpal, ale to bylo opravdu vše. V předchozích utkáních nás drželo ve hře zadní pole, v tento den to byl infield v čele s nadhazovačem. Honza Kozel v pěti směnách hodil 26 ballů a 43 striků, celkem tedy 69 nadhozů, rozdal devět strikeoutů, dvě mety zdarma a dostal dva hity. U zbylých šesti outů se jednalo o míče po zemi do infieldu. Po necelých 120 minutách přesně tímto způsobem skončil postupový zápas na MS 2022. Neskutečná euforie se z hlediště v moment posledního příhozu Vojty Ventruby na Patrika Fialu přenesla na hřiště, kde se odehrála jedinečná vodní sprcha a Česká republika se mohla radovat z postupu do finále po dlouhých pěti letech (rok 2016 pod taktovkou Tomáše „Roye“ Svobody). Jestli jsme se my postarali o malé překvapení, nevím, jak popsat výsledek druhého zápasu. Každopádně Francii se podařilo porazit italský výběr v poměru 9:7 a stala se tak naším soupeřem v nedělním finále.

Přes noc venku bouřilo a po parném týdnu jsme se probudili do mlhavého rána. Celých deset dní nás hostil Quality hotel na brněnském výstavišti, a i tento den se nic nezměnilo. Kuba Čevela si dal svoji desátou porci slaniny a vajíček, Jake si pochutnal i podesáté na palačince s nutelou a slaninou a Míša Malý s Mikym Soldánem znovu své talíře nedojedli. Když něco funguje, proč to měnit. Tohle heslo platilo a dopolední strečink nesměl chybět. Okolo patnácté hodiny proběhlo předání pokojů a opuštění hotelu. Na Městském baseballovém stadionu se odpoledne konal souboj velmocí o bronzové medaile. Oba týmy nasadily své jedničky na kopci a možná lehce litovaly, že to neudělaly o den dříve. Jednalo se o krásný zápas s příznivějším výsledkem pro Holandsko, které Itálii oplatilo porážku ze skupiny a zvítězilo 5:3.

4. Finále s Francií
Kdo nepřekvapil, byl francouzský kouč. Na neděli si nechal své dva levoruké nadhazovače, a podle toho se odvíjela i naše předzápasová příprava. Obrovské díky Tomáši Zachovalovi, který svými nadhozy z levé ruky vyzýval během tréninkových jednotek naše pálkaře a připravil je na finálové utkání. S klukama jsme si užili poslední warm up na kuželech a žebříku a Benji s Landičem odvedli jedinečnou rozcvičku. Pálky jsme rozehřáli znovu v klecích a v 18:20 vyběhli k poslednímu showtimu. Před národní hymnou nesměl chybět meditační kroužek na foulball lajně a krátké zavření očí v úzkém kruhu, kdy si každý z hráčů dal vlastní úkol, jak pomoci spoluhráčům v cestě za snem. Los nám byl nakloněn a jsme domácí. Za jásotu fanoušků a dunění bubnů vysílá Matyáš Landa lehce po sedmé hodině první ze svých dobře mířených nadhozů. I když byl první pálkař trefen nadhozem, další tři „Landič“ poslal zpět na střídačku. Náš útok se podařilo odstartovat Filipovi Kubíčkovi dlouhým dvoumetovým odpalem do pravého pole. Následovaly dvě mety zdarma a chyba obrany, která znamenala náš první doběh. Dalším třem pálkařům se bohužel nepodařilo stáhnout doběh ze třetí mety. Druhá směna byla rychlá na obou stranách. Ve třetí směně Francie zatlačila. Pálkaři #8 a #9 obsadili první a třetí metu singlem. Při pokusu o krádež druhé mety rozhodčí vyhlásil bránění pálkaře v rozehře – první out. V zápětí se Matyáš dopustil balku a Francie si připsala první doběh. Druhý doběh získal soupeř po zaváhání naší obrany a dostal se do laufu. Následoval luft na spojku – druhý out. Ale na dva outy se hraje jak? Nejlíp. Singl, ale zejména dlouhý double do opozitu znamenaly další dva doběhy a rázem se skóre otočilo v náš neprospěch na 1:4. Naše vlčata byla však hladová. První dva pálkaři si připsali single a další byl trefen. Přišli dva strikeouty. Do hry byl po doléčeném zranění vypuštěn Pavel Jozek mladší a svým singlem stáhl dva běžce. Skóre 3:4. Právě „Jozin“ se postavil na kopec a dařilo se mu. Dva strikeouty a jeden flyball do vnitřního pole. V našem čtvrtém útoku se stalo něco úžasného. Duo Ventruba - Moravec mě osobně poslali na chvíli do trenérského nebe. Nejdříve práskl Vojta Ventruba třetí nadhoz tvrdou ránou po lajně do levého pole. Ve chvíli, kdy zadopolař sbíral míč nedávalo smysl uvažovat nad metou třetí. Vojta však vytříbeným zrakem zpozoroval lehké zaváhání zadopolaře a odrazil se z druhé mety. Vyloženě vyzval francouzskou obranu k zahrání prvního outu, ale jeho agresivita a rychlost se slajdem po hlavě znamenala safe na metě třetí. Dalším skvostným momentem byl at-bat Jardy Moravce, který na dva striky a žádný ball odpálil vyšší než vysoký nadhoz sice nepříliš daleko, ale zároveň dostatečně na to, aby „Ventič“ z trojky doběhl pro vyrovnávací doběh. Celou přípravu i turnaj jsme se snažili o agresivní, ale ne hloupý přístup jak na pálce, tak na metách. V této chvíli neměli kluci žádný signál, nedostali to zadarmo, ale sami se rozhodli, že si to vezmou. Vyšlo to. Ve zbytku směny za hřmění a se záblesky na obloze se nám sice podařilo obsadit dvě mety, a dokonce donutit soupeře vystřídat nadhazovače, ale další doběh jsme nedotlačili. Přišla bouřka. Přesně taková, jaká byla celý den na předpovědi a pro nás i Francouze to znamenalo po třicetiminutách odkladů konec turnaje za nerozhodného stavu.
Mohu vám říct, že jsme s trenéry zažili spousty výher a nesčetně proher, ale tohle nikdy. Technický komisař samozřejmě neměl příliš na výběr a řídil se legislativou. Ta zněla v dané chvíli jasně: „Vítězem turnaje ME U15 2021 se stává Česká republika na základě vítězného utkání nad Francií ve skupině.“ Slovy se příliš nedá popsat, jaké emoce se mohli honit v hlavě patnáctiletých hráčů. Nikdo prvních deset minut neměl chuť slavit a všechny úžasné momenty byly najednou ve stínu této události. Déšť nedovolil ani závěrečné ceremonie na čerstvém vzduchu. Medaile a poháry jsme převzali z rukou Šárky Kašpárkové, která pronesla vřelá slova a snažila se klukům odlehčit. Filip Kubíček si z turnaje odnesl ocenění za nejužitečnějšího hráče a Honza Kozel cenu pro nejlepšího nadhazovače. Zpátky v dugoutu si tým vyslechl ohromnou pochvalu od Jakuba Hajtmara a Kuby Ventruby. Pod výsledkovou tabulí s rozsvíceným stavem 4:4 jsme se vyfotili společně s Francií a najednou byli všichni vítězové.

5. Kam naše cesta vede?
Ke spoustě zamyšlení a faktům. Jedno je jasné a zopakuji slova, kterými jsem se loučil s týmem přímo na hřišti. Už žádná děcka, ale tato parta dospívajících baseballistů, která má neskutečnou budoucnost na hřišti i mimo něj. Tak cílevědomé a naslouchající hráče bych přál trénovat každému. Všem klubovým koučům tohoto ročníku patří velké poděkování za odváděnou práci, protože těch sumasumárum třicet dní v posledním roce, které jsme pohromadě strávili, bylo jako švýcarské hodinky. Každý zoubek, který do sebe ideálně zapadal, musel někdo dlouhé roky brousit.
Stavebním kamenem každého týmu jsou nadhazovači. Sedm hráčů bylo letos součástí celonárodního Programu PRO s cílem zdokonalovat talentované hráče na pozicích P a C. Hlavní postavou tohoto programu byl Tomáš „Duffy“ Duffek z Eagles, se kterým jsme před 17 lety vyhráli v Blansku právě ME kadetů. Za výsledkem týmu stojí zároveň důkladná příprava. Schválně jsem se snažil obsáhnout všechna naše setkání a všechna jména, která nám byla nápomocna, protože bez práce, nejsou koláče. Všem vám, kteří jste se našli výše, patří obrovské díky za váš čas a předané zkušenosti.
Kdo má rád čísla, zkusím naše působení shrnout v číslech: nadhazovači hodili 804 ballů a 1019 striků v 16 zápasech (zapsaných), na pálce jsme se zastavili na průměru 0,322 a v poli jsme zahráli 9 z 10 odpalů, přesněji FA 0,908. Perličkou samotného turnaje je statistika Jardy Moravce, který se z 11 startů na pálce dostal pokaždé na metu a v posledním startu stahoval „vítězný“ finálový doběh sebeobětovacím odpalem. Co stálo dále za naším úspěchem? Opravdu kvalitní zadní pole, které řídil Miki Soldán. Nadhazovací baterie, která s každým dnem podávala stabilnější výkony. V infieldu nebyla o řeč nouzi a každý věděl, kam má hrát a kde stát. A v neposlední řadě vyrovnaný lineup, který nenechal odpočívat žádného nadhazovače. Obrovským plusem byla také mentalita týmu. Jonáš Krejčí a Lukáš Derganz se role tahounů a hecířů zhostili důstojně. V samotném turnaji nás hnali kupředu fanoušci, dalo by se říci, že nás v jistých chvílích bylo na hřišti deset. A rodiče hráčů? Kapitola sama o sobě, patří vám nepopsatelné díky za „prostřeno“, bubenické chorály, mexické vlny a opravdu neskutečnou atmosféru. Odměnu by zasloužili také organizátoři turnaje a jednotlivé kluby, které se staraly o hřiště. Francouzi nám už v přípravě říkali, že na podobných hřištích jejich hráči nikdy nehráli a jsou zvyklí na písek a kamení.

Závěrem posílám ještě jednou velké gratulace všem hráčům a budu doufat, že se něco podobného bude brzy opakovat, třeba od 11. do 18 září v Itálii na ME mužů.

CZECH TEAM!!!

Za NT U15 2021
Honza „Felliny“ Felkl

Starší články
Weby ČBA na doménách baseball.cz používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací