Jeho mamince Anně Vodičkové bylo 12 let, když její rodiče utekli před ruskou okupací České republiky na konci šedesátých let do USA a usadili se v Massachusetts. O skoro 55 let později však zažila déjà vu. Vloni v únoru byla totiž svědkem vzácné události, při níž její šestatřicetiletý syn Erik Sogard přebíral na české ambasádě ve Washingtonu rozhodnutí o udělení českého pasu. A zrovna v den, kdy začala ruská okupace Ukrajiny.
„Proto jsem rád, že nyní jsem na turnaji, který spojuje svět,“ řekl v Japonsku před startem finálového turnaje World Baseball Classic Sogard, který je prvním hráčem v českém týmu se zkušenostmi ze slavné zámořské MLB, kde strávil více než deset let. „Moje maminka nikdy nezapomněla na to, odkud pochází, říkala mi, že tohle je šance reprezentovat, že to je šance pomoct baseballu v Čechách. Je to pro mě možnost u toho být,“ povídal v Japonsku, kde se Češi střetnou s Čínou, Japonskem, Jižní Koreou a Austrálií.
V MLB debutoval v roce 2010, hrál za týmy Oakland Athletics, Milwaukee Brewers, Toronto Blue Jays, Tampa Bay Rays, a Chicago Cubs. Nyní si v českém týmu řídí vnitřní pole při obraně, v útoku patří i přes svou drobnější postavu mezi obávané pálkaře. A do českého týmu zapadl fantasticky. Zazpíval při slavnostním přijetí nováčků do týmu při týmové poradě a někteří spoluhráči si dokonce vzali na přípravné zápasy pruhované ponožky, které ze zámoří ve velkém množství přivezl. S vyhrnutými kalhotami v nich totiž sám hrál v MLB, což bylo pro něj typické. „Jsme jedna rodina. Miluju na baseballu to, že hrajeme spolu jako tým,“ podotkl Sogard.
Jak vás tým přijal?
„Fantasticky. Je to něco, kvůli čemu jsem chtěl za český tým hrát. Je to skvělá parta kamarádů, máme dobrou šanci. Dřív jsem hrál hodně s individualitami, ale v tomto týmu je cítit síla baseballu. Dohromady máme stejný cíl, vzájemně se podporujeme a mohou se stát velké věci. V baseballu je všechno možné. Celá země to sleduje, jak si hráči vedou, děti na to koukají, určitě tento turnaj může českému baseballu hodně pomoct. Chci být u toho.“
Vřelý vztah k České republice má i váš bratr Alex, který za Českou republiku dokonce kdysi hrál…
„Tato země má velké místo v mém srdci. Moje máma z ní musela odejít a řekla mi, že jestli mám možnost se do Čech vrátit jako hráč, ať jdu. Tak jsem se této příležitosti chytil. Také Alex mi radil, ať neváhám a vezmu to. Česko je krásná země, jen jazyk bohužel neumím, od mala jsem mluvil pouze anglicky, ale mám tam část své rodiny. Je to návrat ke kořenům, je to součást mé krve.
Býval jste hodně emotivní hráč s velkou vášní pro hru…
„Baseball pro mě byl v MLB hlavně práce, profese. Jíst, spát, hrát baseball, hodně tréninku, dlouhá sezona, jarní příprava, po sezoně jen pár týdnů volna, pak zpátky do toho kolotoče. Byla to pro mě ale obrovská zkušenost, poznal jsem celou zemi, zažil skvělé hráče, nejlepší trenéry a tyhle zkušenosti mi pomáhají stát se tím, čím jsem dnes. Hodně jsem se naučil a teď to chci sdílet s Čechy a pomoct jim posutou jejich hru.“
Jaký tým má největší šanci vyhrát turnaj?
„Olympijští vítězové z Japonska jsou vždy favority, navíc jsou tady doma, mají své fanoušky, své hřiště, bude to velká výzva, je porazit. Budeme hrát proti nejlepším na světě, to bude velká zábava. Čeká se, že vyhrají Japonci, ale v baseballu se může stát všechno. Dominikánci, Portoriko a USA mají skvělé hráče. Bude to vzrušující turnaj.
Nastoupíte i proti domácí hvězdě, kterou je Šohej Ohtani, považovaný za nejlepšího hráče světa…
„Je to neuvěřitelný hráč, nikdo jiný takový není. Háže strašně rychle, trefuje homeruny, je to neuvěřitelný hráč, strašně komplexní. Je vzrušující ho vidět a hrát proti němu. Je to pro mě a český tým naprosto speciální událost.“
Blízko do MLB měl Martin Červenka, vidíš další české hráče, co by se tam mohli dostat?
„Absolutně. Musí dál tvrdě makat, trénovat, znovu trénovat a učit se, učit se. Je to velký krok v kariéře, dostat se na takovou úroveň, ale věřím, že to někdo z nich v budoucnu může dokázat.“
Nosíte brýle i při hře, jsou pro vás typické. Neomezuje vás to?
„Kdepak. Zkoušel jsem čočky, ale neviděl jsem dobře. Fanoušci to chápali, patří to ke mně od školy a provází mě to do konce kariéry. Možná jsem byl pro některé svoje spolužáky ve škole tak trochu influencer, protože jsem je nosil pořád. Nedělá mi to problémy, ani když skáču rybičky nebo slajduju. Jen jednou se mi rozbily, když mi je trefil míč, ale jinak naprosto v pohodě.“
Máte s sebou v Japonsku celou svou rodinu, která čítá kromě manželky také pět dětí, z nichž dvě jsou adoptované. To musí být starost, ne?
„Vůbec. Jsem kolem nich každý den a je to skvělé. Během MLB jsem byl bez rodiny dlouho, neviděl jsem vyrůstat děti, takže teď to trochu doháním. Jsem moc rád, že jsou tady, líbí se jim tu, je to pro mě super strávený čas s rodinou, navíc při hře, kterou miluju.“
Vaše manželka Kaycee říká, že být s pěti dětmi od rána do večera je doslova bláznivý chaos.
„To má naprostou pravdu. Vstanou a lítají až do večera. Pak jdou spát. A další den zase nanovo. Ale je to hrozná legrace, naštěstí máme chůvu, která nám hodně pomáhá. Máme doma bazén, takže tráví hodně času tam, milují vodu. I tady v Japonsku se koupou v oceánu.
Jaká jsou vůbec jména těch děti?
„Tříleté jsou Leyla a Rye, Priarovi jsou čtyři roky, Knix má sedm let a nejstarší je devítiletá Saydee. Přiznávám, občas si je spletu… (smích).
Plánujete hrát i na mistrovství Evropy, které bude v září v České republice?
„To je můj letošní cíl.“
