Po turnaji Perfect Game byla vybrána „finální“ osmnáctka hráčů, kteří budou reprezentovat ČR na Mistrovství Evropy v italském Nettunu v červenci tohoto roku. V případě umístění na prvních dvou příčkách tým postoupí na mistrovství světa. Před dvěma roky se ve stejné kategorii podařilo ČR získat bronzové medaile po prohře o rozdíl jednoho bodu v semifinále s Německem a následným soubojem s Francií a vcelku jasném vítězství.
Samozřejmě každé dva roky se sejde jiná parta kluků a nejinak je tomu letos. Trápí nás více zranění, v týmu je více mladších hráčů. Na druhou stranu máme lepší disciplínu.
O uplynulém víkendu byla naše trenérská skvadra svědky toho, v co jsme doufali. Během jara jsme absolvovali pouze turnaje a chyběli nám tréninky na souhru a týmové ztužení. Z osmnácti pubescentů se podařilo formovat zatím sice proniknutelné, ale přece jenom těleso, které, když se semkne, dokáže potvrdit kvality českého baseballu. Výsledky na poháru jsou jasným důkazem a kdo proti nám hrál na hřišti, věřím, že by příliš neodporoval.
Hned v pátek ráno jsme sehráli kvalitní zápas s budoucím vítězem turnaje, Draky Brno. Podařilo se nám zatlačit na začátku a chopit se vedení, které však netrvalo dlouho. Soupeř nám však neodskočil, což bylo velkým plusem a nebojím se říct, že jsme ho více než potrápili. Otázkou zůstává, jestli se víc netrápil sám se sebou. Prohra 3:5 pro nás ale nebyla žádným zklamáním. Odpoledne jsme se utkali s Třebíčí Nuclears v čele s extraligovým Markem Krejčiříkem na spojce. V tomto klání jsme byli po většinu zápasu lepším týmem a drželi jsme vedení, které jsme si však nechali soupeřem vzít v koncovce zápasu. Druhá prohra 4:6. Večer zafungovalo již tradiční kino.
V sobotu ráno jsme si dali 90-minutový trénink. Proběhla souhra obran proti úlivce a další obranné situace. V poledne nás čekal poslední zápas ve skupině. V případě výhry o dva a více bodů jsme měli šanci postoupit do semifinále přes kolečko ve skupině. Znovu se dařilo dostat Kotlářku pod tlak a ještě v předposlední směně jsme o zmíněné dva body vítězili, ale síla soupeře byla větší než naše. Prohra 8:9 zase nebyla důvodem se stydět, ale ani se radovat. Díky prohře jsme hned poté museli hrát proti soupeři na třetím místě v druhé skupině, kterým byl Sabat Praha. Papírově i citově to byl nejslabší soupeř na turnaji v našich očích, ale my s ním paradoxně prohráli největším rozdílem a to 5:13. Přijde mi až úsměvné psát, že v předposlední směně jsme vedli 5:1, každopádně víme, na čem musíme pracovat – jsou to koncovky zápasů a správné střídání nadhazovačů.
V neděli jsme tam po snídani poslali další tréninkovou jednotku v podobě zopakování obran z minulého dne a nachytali jsme ve třiceti minutách míče po zemi a lufty. Rychlí běžci pracovali oba tréninky a v posledních třech utkáních na útočných úlivkách. Osud nám do zápasu o poslední flek přidělil znovu Nuclears. Ti už sice neměli nadhazovače, co by s námi vytřel podlahu, ale i tak jsme se příliš proti kvalitní obraně neukázali, kromě (nechte se překvapit) začátku zápasu. Na druhou stranu zaházeli skvěle naši nadhazovači a obrana byla konečně bezchybná. Třebíč skórovala pouze jednou po HR Marka Krejčiříka, který nám také ukázal, jak se hraje v obraně na vyšším levelu. Na konec tedy výhra 4:1 a celkové sedmé místo.
Obrovské díky patří rodičům, ale tentokrát zejména pořadatelům z Arrows Ostrava, kdy na každý zápas bylo hřiště skvěle připravené. Nebyl žádný problém, když jsme ráno před turnajovými zápasy chtěli trénovat přímo na hrací ploše.
Velké díky také přítomným rozhodčím, kteří dělali, co bylo v jejich silách. Je škoda, že tento skvělý turnaj není lépe/početněji obsazen sudími. Vznikali pak nepříjemné a zbytečné situace.
To hlavní proč jsme na turnaji byli, a co jsem již zmiňoval, bylo splněno. Zatímco ve čtvrtek se vítali hráči z jednotlivých týmů, v neděli se loučil jeden tým. Sehráli jsme obrany, dali jsme si jasná útočná pravidla při pálení a běhu po metách. Hráči, kteří nebyli ve startující devítce, pochopili, že všichni přítomní mohou být součástí týmového výkonu i bez zásahu do hry. Všichni pochopili, že utkání není jen o výsledku a počtu doběhů, ale že zápas pro některé začíná probuzením či vykročením z postele a týmové účinkování je o zodpovědnosti a respektu k druhým. Finální koktejl samozřejmě bude namíchán za tři týdny v Itálii, ale ingredience máme nakoupené.
Samozřejmě, aby to nebylo jednoduché, čtveřice hráčů navštívila v pondělí po turnaji týmového doktora a finální soupiska může být lehce upravena. Letošek má kategorie do 15 let opravdu nabitý a u některých jedinců v růstovém spurtu si tělo žádá o mírnější režim.
Tým opustí ČR busem ve středu 10.7. a pojede rovnou do italského Nettuna, kde sehraje sérii přípravných zápasů s německým národním týmem. Samotný turnaj ME začíná 16.7. a končí 20.7.
První utkání hrajeme s Rakouskem v 17 hodin místního času. Dále ve skupině narazíme na Slovensko a Holandsko. Dle předpokladů bude tedy hned první zápas ten klíčový, ve kterém se rozhodne o naší účasti v semifinále. Rozpis zde: https://www.baseballstats.eu/2019/nettuno/schedule.php
Držte nám palce.
Za NT U15
Jan „Felliny“ Felkl
